Básně

Debilní výmluva

11. září 2019 v 19:55 | Igor Mrva
Dorazil jsem domů dřív
a nakoukl do ložnice,
do mdlob neupad jsem div...
To je ale poběhlice!
Ňákej debil, co se vrtal
v manželčině vagíně
přede mnou teď rychle prchal,
schovati se do skříně.
"K čemu jsem se takhle brzo
z práce domů vrátil?!
Jenom abych potkal hajzla,
co tě tady klátil?!"
začal jsem hned z plna hrdla
nadávat a láteřit.
Jsem si jistý, že se těm dvoum
strachy stáhla celá řiť.
"Ale ty můj konipásku,
jenom k tobě chovám lásku,
já jsem chtěla jen a pouze
pleťovou si dopřát masku!"
hájila se moje žena
s obličejem od semena.
"Jasně, krávo, už to vidím,
neměli jste žádný styk!
Určitě vám darmo křivdím,
on je pouhý kosmetik!"

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nás zavádí do bytu pana Jonáše Nechoďdomů. Toho doma čekalo po návratu z práce velmi nemilé překvapení. Zjistil, že manželka Hermína je mu nevěrná s jistým Marcelem Hopem. Ve chvíli, kdy byl milenecký pár odhalen, hodlal pan Jonáš oběma ničemům řádně vyčinit, žena se však svého manžela pokusila uchlácholit nepříliš uspokojivým argumentem. Nebylo to ovšem nic platné.

Konfrontace s MLM

9. září 2019 v 20:18 | Igor Mrva
Nedávno mě oslovila
kamarádka jménem Dita,
že má pro mě příležitost,
který se prý neodmítá.
Oznámila, že je členem
jedné velké společnosti,
která už ji třetím týdnem
produkty teď svými hostí.
Řekla mi, že s jejich zbožím
dokonale prozřela
a že k členství přemluvila
už i svého manžela.
Tvrdila mi, že má v plánu
kamarády zasvětit,
aby všichni její blízcí
mohli lepší život žít.
Údajně mi stačí jenom
další lidi verbovat,
který budou jejich zboží
pravidelně kupovat.
"Tím budeš mít stálý příjem,
prachy budou chodit samy,
společně pak vyrazíme
za last minute na Bahamy!"
Nadšeně mi vykládala,
já byl z toho celý hin,
když na stolek vyskládala
celou horu volovin.
"Třeba tenhle multičistič
je nejlepší na světě!
Vybělil pleť dokonce i
mé cikánské pratetě!
Vyčistit s ním můžeš všechno,
hajzl, auto, rohožku,
dokonale zbaví sýra
i nemytou předkožku.
Vylešti s ním holou hlavu,
porostou tam znova vlasy!
A nebo s tím zatop v kotli
klidně místo biomasy.
Když se někdy octneš v nouzi
a jíst bude potřeba,
namaž si ten čistič klidně
třeba rovnou na chleba!"
Poslouchal jsem dál ty sračky,
nevěřícně, téměř plačky,
že se moje kamarádka
stala ovcí téhle značky…
"Už se ani nepokoušej
tahat na mě tyhle kydy!
Nejsem přece Egypťanem,
abych stavěl pyramidy!"
řekl jsem jí narovinu
názor na tu pičovinu.
Sbalila si svoje krámy
a odtáhla k čertu.
Doufám jen, že nejde mámit
mojí tetu Bertu…

AUTORSKÁ GLOSA:
Tentokrát k vám, vážení čtenáři, mluví přímo pan Igor Mrva osobně. Jedná se totiž o báseň, která vznikla podle skutečné události. Celý obsah básně se skutečně odehrál a zažil jsem ho já osobně. V průběhu jednoho jediného týdne mě oslovili dva lidé z okruhu mých známých - jeden s nabídkou od společnosti Celer - Čert a Šunty a druhý s nabídkou od společnosti (Money) Away. Nerozumím tomu, ale všímám si, že poslední dobou je multilevel marketing zase na vzestupu a že mnozí poněkud "jednodušší" lidé z mého okolí se do něj nechali nalákat. Já vám můžu doporučit jen jedno - serte na to.

Dilema

6. září 2019 v 21:09 | Igor Mrva
Přiznávám, že chvílema
mívám velký dilema.
Peněz cirka asi kolik
platit za anální kolík.
Dříve jsem se šetřit snažil,
koupil kolík dřevěný,
měl jsem potom ještě týden
anál celý odřený.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň jest krátkým nahlédnutím do života jistého pana Emila Spořila, člověka velmi šetřivého a šetrného, který se snaží ušetřit kde se dá. Zároveň se však také jedná o velkého milovníka dráždění análního otvoru. Pan Emil však dospěl k názoru, že mu podomácku vyráběné pomůcky k uspokojení nestačí a že by nebylo zlé zainvestovat do profesionálního kolíku z internetového sexshopu. Ovšem... zde se opět projevila ona zmiňovaná spořivost. Pan Emil nejenže odmítl utrácet peníze navíc za lubrikační gel, on si ještě navíc objednal anální kolík ze dřeva. No... jak se dá očekávat, svého rozhodnutí velmi brzy hořce litoval...

Vymítání Antikrista

4. září 2019 v 14:03 | Igor Mrva
Stará bába po přečtení
veršů mých se zalekla,
řekla mi, že za své hříchy
půjdu rovnou do pekla.
A tak jsem jí tvrdě vojel,
nastříkal jí do huby,
najednou se na mě babka
kdoví proč už nezlobí...
Jedna věc je ovšem jistá,
(ač trošičku perverzní),
ne ona, všák já ven z ní
vymítal jsem Antikrista!

AUTORSKÁ GLOSA:
Tento příběh se rozhodně nikdy nestal!

Poselství panicům

3. září 2019 v 15:36 | Igor Mrva
Neplačte, že nejsou holky!
Proč se držet tradice?
Vždyť vy máte příležitost
rozšířit si hranice!
Popadněte klidně směle
kamaráda panice,
společně pak můžete si
opíchávat zadnice.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň je určena všem panicům, jmenovitě bych ji ovšem rád věnoval především Honzovi z Brna a jeho zpovzdali.blog.cz. Tyto verše mají za úkol vlít vám novou energii do žil a ukázat vám nové obzory a nové možnosti. Protože pamatujte - nikdy není nic ztraceno, drazí panicové!

Rychlopalba

1. září 2019 v 16:06 | Igor Mrva
I když občas přivedu si
dívku do svých peřin,
po zásunu stříkat začnu
do deseti vteřin.
Takový "sex" nemá vskutku
moc dlouhého trvání,
spíše bych to považoval
za semenem mrhání.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nás seznamuje se smutným životním osudem jistého Lumíra Prskavky. Tohoto tělnatého muže ve středních letech sužuje choulostivý problém - odborníky nazýván ejaculatio praecox. Z důvodu předčasné ejakulace trpí pan Lumír sníženým sebevědomím a nadto nemá z pohlavního styku (který je u něj již tak dosti sváteční záležitostí) vůbec žádný požitek, o jeho příležitostných zoufalých partnerkách ani nemluvě.

Jednoaktová tragédie o osudu neuspokojené školačky s hypersexuálními sklony

15. srpna 2019 v 15:51 | Igor Mrva
Julča dlouho nemrdala,
byla z toho frustrovaná,
že si skoro připadala
zase zpátky jako panna.
Téměř ani netušila,
kdy naposled šukala,
bez rozmyslu oslovila
šprta Edu Váhala.

JULČA:
"Doučíš mě chemii?
(Zajezdím si na pyji!)
Moc mi nejdou reakce...
(Mrdat se mi kurva chce!)"

EDA:
Jé, no ahoj Julčo!
Doučím tě určo,
všechno co ti nejde!
Klidně celej tejden!
Sám už jsem chtěl vzorečky a reakce si procvičit.
Toť se ví, že bez tréninku jedničkářem nelze být!

Sotva jen jsou u něj v bytě,
Eda sedá ke stolu
a začíná svědomitě
věnovat se úkolu.
Vytahuje učebnice,
vytahuje sešity.
Nedočkavá souložnice
dusí v sobě pocity,
že by toho idiota
vytahala za kokota,
povalila na koberec
nechala si prcat věnec...
Tak si sedá vedle šprta,
v rozkroku se lačně vrtá.

EDA:
"Copak? Chceš si odskočit?
To je v poho, můžeš jít!
Jdu ti zatím připravit
nějakou těžkou rovnici,
Pak ji půjdem vyčíslit
jako praví chemici!"

Eva se však nezvedá,
blíž si k němu přisedá.
Prsty hladí ho po hlavě,
bradavky jí tuhnou,

EDA *ptá se nechápavě*:
"Nevidíš? Mám uhnout?"

Julča oči protáčí,
už ji ten blb vytáčí.

JULČA:
"Co přeskočit teorii
přejít rovnou k praxi?"

EDA:
"Julčo, to je skvělý nápad!
Souhlasím s tím, tak si
půjč jeden z mých bílých plášťů
namícháme roztok!"

Nedočkavé Julče zatím
hoří touhou rozkrok...

EDA:
"Co to je za divné zvuky?
Co to tady syčí?"

JULČA:
"DEBILE! Jsem nadržená!
pára mi jde z piči!"

Kriste pane, řekněte mi...
Co to bylo za vola?
Příští den se v bytě našla
umrdaná mrtvola...

Drahá kurva

13. srpna 2019 v 13:06 | Igor Mrva
Starý děda Vlastimil
v noci kurvu oslovil.
"Za kolik mrdáte?
Co se tak díváte?!
Jsem sice starý,
přesto mám chutě,
to budeš koukat,
jak vojebu tě!"
A tak tedy čubka z pekla
dědovi svou cenu řekla.
Spotřebitel Vlastimil
na kurvu se rozzlobil:
"Za koitus berete horentní sumu,
krom toho žádáte, abych měl gumu!
Těmihle nároky mandle mi zvedáte!
...
ale když jinak nedáte..."

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám nabízí jedinečnou příležitost nahlédnout do situace, jejímiž hlavními aktéry jsou Vlastimil Štrejchal a profesionální společnice Irenka Couralová. Důchodci panu Štrejchalovi se zdá, že prodejná dívka si za své služby účtuje příliš vysokou taxu. Nadto ho ještě rozezluje, že po něm žádá použití prezervativu a proto nevěstce řádně vyčiní. Hodlá si celou situaci rozmyslet a odejít. Když si pak ale uvědomí, že na něj doma čeká otylá manželka Máňa, velmi rád se za společnicí vrátí i s obnosem peněz poctivě ušetřených na slevách produktů z prodejen obchodního řetězce Laufland.

Rozhovor zkušeného a začínajícího gaye

9. srpna 2019 v 14:03 | Igor Mrva
Uvolni se, milý hošku,
zatahej mě za předkožku!
Pak tě ohnu přes lenošku,
zabolí to jenom trošku.
Každý gay si musel projít
touhle situací.
Stejně tak to holky mají
se svou deflorací.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám popisuje rozhovor mezi čtyřiapadesátiletým Vavřincem Homodějem, kastelánem na zámku Bukvaldy, a jednadvacetiletým zahradníkem zámeckého parku Jeremiášem Bukvou, který si v nedávné době uvědomil pravdu o své skutečné sexuální orientaci. Rozhodl se tedy požádat o pomoc právě pana Homoděje. Když nadešel den D, zachvátila Jeremiáše panika. Na jednu stranu se mu nepříjemně svírala hýždě, na druhou stranu ho však představa análního koitu neskutečně přitahovala. Zkušený matador Vavřinec se tedy svého mladého svěřence snaží uklidnit.

Hořký osud Franty Šmída

26. července 2019 v 1:36 | Igor Mrva
Chtěl bych se vám představit,
jmenuji se Franta Šmíd.
Smrdím jak prasečí hnůj,
navíc mám zakrslý chuj.
Hlavu mám dočista lysou,
v ksichtu zas podobnost s krysou.
Oko mi ujíždí doleva,
rozteklý jsem jako poleva.
Obličej jebáky posetý,
zděděný svetr od pratety.
Pod bradou mám druhou bradu,
na prdeli kožní vadu.
Vepří rypák vprostřed držky,
v ochlupení muňky mršky.
Vlasy mastný jako dehet,
čistý ani jeden nehet
(s nimi se rýpávám v prdeli,
detaily as byste nechtěli)...
Vzpomínám, že již od mala,
maminka mi říkávala,
jak jsem krásný klučina.
Tak nevím proč většina,
či snad rovnou přímo všecky,
ženský jedny pokrytecký
necení můj luzný zjev.
Vážně nelžu, žádná z děv,
nejeví ni špetku zájmu.
Za mamkou se zeptat zajdu,
jak si najít nevěstu
(ať nedojde k incestu).
Prý, že když mám potřebu,
mám to zkusit na webu.
Uvěřil jsem tedy mamce,
zkusil štěstí na seznamce.
Mnoho času padlo tehdy
internetu za oběť,
dodnes ovšem nepřisla mi
ani jedna odpověď.
Ženy zřejmě ignorují,
že mám srdce ze zlata.
Se mnou ani zlatokopka
netouží být bohatá...

AUTORSKÁ GLOSA:
Muž z této básně se vlatně doopravdy nejmenuje František Šmíd, ale zrovna se mi to hodilo do rýmu. Podobnost s reálnými žijícími osobami je tedy jen čistě náhodná. Možná.

Střevní problémy kolegy Ruprta

25. července 2019 v 17:02 | Igor Mrva
Můj kolega Ruprt
hlasitě si uprd.
Já mu říkám:"Ruprte,
neprďte tak nahlas!
Prdět slona kdys jsem slyšel,
prděl stejně navlas!"

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám přibližuje strasti jednoho nejmenovaného úředníka, který je nucen sdílet společnou kancelář s kolegou Ruprtem Bublaninou, který trpí chronickým meteorismem. Největším problémem není ani tak zápach, jako spíše akustická výraznost zvuku vypouštějících střevních plynů, která kolegovi pana Ruprta znemožňuje soustředení na vykonávanou práci.

Upřímnost

25. července 2019 v 16:39 | Igor Mrva
Nechci býti neurvalý,
nerad bych tvou piču haněl,
zdá se mi však, že máš pysky
jako uši kokršpaněl.

AUTORSKÁ GLOSA:
Jedná se o výrok, pocházející až z dávných dob středověkých - ze čtrnáctého století našeho letopočtu. Tuto větu pronesl o svatební noci Jan Jindřich Lucemburský na adresu své novomanželky Markéty Pyskaté.

Práce na dálnici

25. července 2019 v 16:01 | Igor Mrva
Na opravách dálnice
pracuje se ve dne v noci,
ať je déšť či vánice,
chlapi dřou se jako cvoci.
Jeden čumí, druhý radí,
třetí lopatu svou hladí.
Tak vidíte, aspoň jemu
upřít nelze lásku k práci!
Přinejmenším kvůli němu
zanechte všech buzerací!

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň se snaží apelovat na rozlícené uživatele českých dálnic a na řidiče všech druhů, kteří si neustále stěžují na stav české dopravní infrastruktury a pozemních komunikací. Je totiž zcela nabíledni, že jejich zaujatost vůči ředitelství silnic a dálnic není v žádném případě na místě, neboť na budování a zkvalitňování dopravních tepen se pracuje dnem i nocí a sami dělníci vykonávají své dílo s velkým entusiasmem a vkládají do něj celé své srdce. Pracovitost těchto zaměstnanců pak lze snadno veřejnosti demonstrovat na příkladu svědomitého dělníka Laca Lemry, který se dokonce samou láskou mazlí se svým pracovním náčiním.

Kominice Vilemína

23. července 2019 v 0:12 | Igor Mrva
Kámoška je kominice,
jmenuje se Vilemína,
kominice je to sice,
popravdě však do komína
nekouká se ona mně,
ani mi ho nevymetá,
funguje to opačně,
sama je mnou vymetená.
Ano, milí přátelé,
mrdám ji do prdele.
Jó, takový kominice,
šikovný jsou převelice!
Od rána do noci
se štětkou pracují,
v noci pak samy se
jednou z nich stávají.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nás seznamuje s profesionální kominicí Vilemínou Mourovou, která se zřejmě v soukromém intimním životě nechala inspirovat svým pracovním náčiním, mezi které patří štětka, koule a roury. Není tedy divu že v této kominici nalezl zalíbení velký milovník análního koitu - Tadeáš Šťouchal.

Není všechno zlato, co se třpytí

22. července 2019 v 21:01 | Igor Mrva
Chtěla jsem s ním jenom šukat,
on mě ovšem zaskočil,
vytáh' péro, místo sexu
na ksicht se mi vymočil.
"Dříve než-li budu bit,
chtěl bych ti to vysvětlit.
Chci aby jsi pochopila,
proč tě má moč pokropila.
Proč miluji zlaté deště?
Musel jsem jít pode kleště,
přišel jsem tím o varlata!
Tekutina moje zlatá
jedinou je kapalinou,
kterou ještě mohu stříkat!
Nemám žádnou možnost jinou,
zvykl jsem si nenaříkat...


AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám vypravuje příběh náruživé Jitky Chtivé, která si plna očekávání přivedla domů relativně pohledného i mužně vyhlížejícího mladíka Zlatana Kropáčka. Namísto vášnivé kopulace ovšem přišla ledová sprcha. Tedy, ona byla přesněji řečeno spíše teplá a žlutavá. Za okamžik se Zlatan přiznal, že mu z důvodu sexuálního deviantství byla amputována obě varlata a tím pádem ztratil možnost ejakulace. A proto si musí své choutky vynahrazovat jiným způsobem.

Čtyřnozí mazlíčkové

22. července 2019 v 19:34 | Vilém Vilník
PSÍ DEVIZA
I když občas zuby cením,
věz, že si tě velmi cením.
Zbožňuji tě, můj páníčku,
když dáš něco k papáníčku.

KOČIČÍ DEVIZA
Zbožňuješ mou eleganci,
za lásku však sotva ručím!
Při nejbližší vhodné šanci
nachčiju ti do papučí.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto dvě básně v kostce shrnují psí a kočičí pohled na svět, zejména se pak zaměřují na jejihc vztah se svým majitelem.

Báseň pro Jana Husa

6. července 2019 v 12:00 | Igor Mrva
Kázával v Betlémské kapli,
tipec mu však klatbou zatli.
Neb na církev ostře lál,
byl pro ni jak pytel blech,
vzali si ho na paškál,
pozvali ho na výslech.
Jak to bylo s Husem dál?
Vyjel na kostnický koncil.
Ač se o svou pravdu rval,
jeho příběh rychle skončil.
Jako vzácná výjimka z davu
rezolutně odmítl
sypat popel na svou hlavu,
jak ho koncil vybídl.
Neboť do své svaté víry
zapálený stále byl,
v plamenech za pachu síry
v popel sám se proměnil.

Nymfomanka Manka

4. července 2019 v 10:43 | Igor Mrva
Rumcajzova žena Manka,
dnes už se to neví,
byla strašná nymfomanka,
tak se mi to jeví!
Proč by Rumcajz, u všech všudy,
řekněte mi kdokoli
nosil s sebou neustále
žaludovou pistoli?

Holubí dům

1. července 2019 v 16:19 | Igor Mrva
Můj spolužák svačí
pochutinu ptačí.
Doluje si holuby
z otvorů svých nosních,
vkládá si je do huby,
je to trochu postih...

AUTORSKÁ GLOSA:
V této básni nás vypravěč seznamuje se svým spolužákem Ignácem Holubem, který se ani za mák neštítí dávat světu na odiv svou pohoršující a odpudivou zálibu. Libuje si totiž v pojídání vlastního nasálního hlenu ve stádiu suchém až polosuchém. Opravdová šlamastyka ovšem nastává v okamžiku, kdy se Ignác velkoryse rozhodne vybízet ostatní, aby si z jeho svačinky také nabídli, nebo aby alespoň ohodnotili konzistenci, viskozitu, odstín a barvu čerstvě vydolovaného soplu.

Neúprosná genetika

23. května 2019 v 12:40 | Igor Mrva
Jsem to ale blbec, věru,
že jsem zplodil s Věrou dceru!
Věra má je tlustá
s váhou cirka u sta.
Naše dcerka jménem Nina
není ani trochu jiná...
Žena moje tuze řvala,
když se na svět dcerka drala.
Při porodu naše "malá"
matce piču rozervala.
Vědci, světci, diktátoři
ni královna Alžběta,
nikdo z nich už neudělá
stejnou díru do světa.
Doktor kouká jako debil.
mlčí, ani nedutá,
za svůj život svědkem nebyl
narození mamuta!

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám vypráví drastický příběh, jehož děj odstartoval otylý uzenář Radim Tučný. Ten se po pětileté známosti se svou korpulentní partnerkou svačinářkou Věrou Tlustou rozhodl, že by velmi rád zplodil vlastního potomka. Partneři se dali do díla a paní Tlustá brzy otěhotněla. V té chvíli si ovšem partneři neuvědomili, že splynutí jejich genů by mohlo mít za následek narození dítěte s rozměry dosud nevídanými. A tak se i stalo. Na výsledek těhotenství měl snad vliv i fakt, že paní Věra se před porodem stravoval obzvlášť svědomitě a každý patnáctný hamburger poctivě zapíjela sudem Coly. Buď jak buď, dcerka Nina způsobila paní Věře i doktorům na porodním sále velmi nemilé překvapení...

Asiat v Africe

24. dubna 2019 v 21:34 | Igor Mrva
Japonec Ma-Lei Chui
navzdory logice
bydlet se rozhodl
ve střední Africe.
Měl chuť šukat černé kundy,
a tak odjel do Burundi.
První dojem z Afriky
byl pro něho veliký.
Všude černé samice
krasavicí tisíce!
Zkušenost však napoví,
jak byl Ma-Lei bláhový!
Představy se rozplynuly
sotva vešel do sauny...
Zřel, že každý černý chlap
v rozkroku má baobab.
Jak obstojí v Africe
bambusový stonek?
S tím snad sklízel ovace
doma u Japonek...
Jakpak asi teďka nějakou
krasavici uloví,
když s tím malým stéblem sotva
místním normám vyhoví?
Parametry přirození
obtížně se hájí,
když jste pouhým zrnkem rýže
v banánovém háji...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň vypráví dobrudružný příběh Japonce Ma-Leiho Chuie, který se rozhodl uchýlit k netradiční volbě. Dobrovolně odcestoval do Afriky z důvodu nesmírného zalíbení v místních černošských krasavicích. V tu chvíli si ovšem ještě neuvědomoval, jak trudné chvilky ho v Burundi čekají... Brzy přišlo rozčarování - stačilo jen spatřit délku údů místních mužů a zdrcenému Japonci bylo hned jasné, že v této zemi se svým mikropenisem uspěje jen stěží...

Blbky na kafi

6. dubna 2019 v 15:03 | Igor Mrva
Čtyři mladé kamarádky
zašly si do kavárny,
aby spolu projednaly
všelijaký prasárny.
Dříve nežli čišník tu je
s objednaným kafem,
vesele se klevetuje,
vesele se krafe...
Jedna z dívek jménem Vlasta
přede všemi hned se chvástá:
"Sbalila jsem samce Tondu,
prý má v trenkách anakondu!
Už se třesu nadšením,
jak se o tom přesvědčím!"
"Ty jsi ještě jedna z mála,
která se s ním nevyspala!"
posmívá se Libuše,
jako vždycky bezduše.
Přidává se taky Blanka,
sotva nějaká puritánka!
"Ačkoli je vyvinutý,
výkon měř mu na minuty!
Vezmi na to jed,
hotový je hned!
Víš, abys to chápala,
taky jsem s ním chrápala!"
Další je Monika v pořadí,
toť se ví, že si též přisadí!
"Všude se jen vytahuje,
kdovíjakej není bejk!
A jenom tak mezi námi...
jeho Rolexky jsou fejk!"
"No jo, mužský, ti jsou tupí,
pojďme radši na nákupy!"
Čivavy daly zpět do kabelky,
a šli shoppovat, milé dcérky...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato realistická báseň popisuje intelektuální rozhovor čtveřice mladých dam, které si vyrazily na výlet do polského velkoměsta Kurwów. Vlastimila Káčová, Blanka Husová, Monika Kozová a Libuše Hlupková se zde rozhodly navštívit kavárnu a probrat své životní zkušenosti, zážitky a moudra. Po duchaplném debatování se nakonec rozhodly vyrazit do nákupního centra Szlapkodom.

Pořady o vaření

6. dubna 2019 v 10:00 | Igor Mrva
Dívám se na pořad o vaření,
příjemný zážitek věru to není
Šéfkuchař Blbica Jiří
chytrými radami hýří.
"Nemáte cukr? Dejte tam sůl.
Med již vám došel? Kupte si úl.
Rady mé cennější jsou nežli zlato,
věřte mi, výsledek bude stát za to!"
Hm...
Výsledek vypadá
lákavě velice!
Skoro tak jako má
večerní stolice.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše stručně shrnují průběh blíže nespecifikované televizní kuchařské show a zprostředkovávají též čtenářům mé zážitky ze sledování tohoto pořadu. Vždy jsem byl fascinován kuchyřským umem, daleko více však dovedu ocenit schopnost improvizace a všestrannosti. Není přec uměním nakoupit a zajistit si všechny ingredience v předstihu. Opravdové umění je schopnost uvařit kdykoli, kdekoli a z čehokoli. Nejlépe z toho, co je zrovna po ruce. A v tomto umění se může panu Blbicovi vyrovnat snad jen další mistr - Bronislav Puška.

Balada o kormoránovi

5. dubna 2019 v 21:58 | Igor Mrva
Nad vodní hladinou přelétá kormorán,
do modrých hlubin se neklidně dívá,
přelétá tiše, všecek je zadumán,
zhrozeně hlavou svou a zobákem kývá.
"Ctěný pane! Oceáne," osloví ten živel pták,
"tys poslední dobou slaný tak,
jako nikdy dříve!
Pověz, louže nekonečná,
jaké neseš břímě?
A čím to, že ryby z tvojí říše
nelibě mě tíží v břiše?
A čím to, že dotek tvůj
slepuje mi peří?
Dokonce i rybáři
méně už ti věří!"
A oceán mlčí.
Jen hladina beze slov se čeří.
"Čím to, že jsi slaný tak,
jako nikdy dříve?"
táže se znovu ten pták.
Na moři vzedmou se mohutné vlny,
vůkol se rozezní teskný ten hlas
Odstoupí od sebe olejné skvrny
a voda sděluje hrůzný svůj vzkaz
"Ve vlastních slzách pomalu tonu,
Toť důvod, proč jsem tak slaný!"
chřtán se mi ropou tou lepkavou plní
která se šíří na všechny strany.
Není kam prchnout!
Pomalu hynu!
Stoupají ze mne oblaka plynu,
který vše dusí a mučí
A za to všechno dávám já vinu
člověčině, která mi tak laskavě do náručí
svěřuje odpad, co nezúročí.
A starají se dál?
Zajímá je, co se mnou bude?
Že mění moře na kanál?
Ne!
Mávnou jen rukou
a lhostejně bručí
ať se s tím oceán vyrovnat učí,
hlavně jen že jsou o smetí chudší!"
A kormorán jen šokován mlčí.
Žaludek náhle zdá se mu tvrdší...
rozvírá zobák a sípavě chrčí.
Ptákův let uvadá a oceán promlouvá:
"Opeřenče, odpusť mi, však není to má vina!
Za toto bláznovství může jen člověčina!
Pravdu však musíš slyšet,
hodina tvoje i má hodina
kvapem se přibližuje.
Však jen pohleď!
Tady kus gumy a tady bota
to co máš v břiše, toť umělá hmota.
Cosi tě sípat vtíravě nutí,
Toť se ví, jíst ryby s rtutí,
to nikomu neprospívá.
Ale člověk?
Ten se jen nečinně dívá.
A celá Země o pomoc křičí,
zatímco tu umíráme.
Však nezlobme se na ně,
oni sami se zničí."
Sotva jen živel skončil svou řeč,
posedla ptáka smrtelná křeč.
Moře spolklo jeho tělo
a nebe opět osamělo.

Pod dozorem

5. dubna 2019 v 21:43 | Igor Mrva
Maličký Jiříček
obdržel políček,
jelikož pronesl
pár sprostých slovíček.
V pokojíčku plačky
hraje si s vojáčky,
pod fousy si brumlá
tato slova zvrhlá:
"Pod dozorem rodičů
je to všechno na...prd!"

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám popisuje nezvedené a nevycválané chování sedmiletého chlapce jménem Jiří Harant. Toto dítě vyslovilo v přítomnosti svých rodičů několik jadrných vulgarismů, jejichž nestoudné prezentování muselo být chlapci neprodleně zatrženo. Proti hošíkovi bylo použito jistých výchovných opatření a pochopitelně mu bylo též důsledně vyčiněno. Jak se však říká - pozdě bycha honiti! Rodiče zanedbali výchovu své ratolesti a tak za své nevelké úsilí sklízejí shnilé plody.

Tlustá souložnice

1. dubna 2019 v 18:09 | Igor Mrva
O sex měl jsem značnou nouzi.
Nemilou.
V baru jsem se tuze opil.
Tequilou.
Přived jsem si domů pichnu.
Otylou.
(I opilou.)
Sotva jen se obnažila,
a ty svoje tučný kila
na mý tělo položila,
rázem ze mě placka byla...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše nám vyprávějí příhodu, která se přihodila sexuálně deprivovanému muži jménem Konrád Bída. Pan Bída si vyrazil do nočního klubu v naději, že zde najde partnerku svolnou ke kopulaci. Bohužel však marně. Jal se tedy žal svůj v alkoholu utápěti. Teprve ve stavu opilosti se mu podařilo zmocnit se oběti svých choutek. Do oka mu padla jistá Liběna Macková. Dáma ne zrovna štíhlá, zato však velmi opilá a tím pádem povolná. Když si tuto děvu přivlekl pan Konrád do svého bytu, mělo dojít k aktu. Fatální důsledky chybného rozhodnutí si pan Bída uvědomil až ve chvíli, kdy na něj Liběna složila svých 170 kg živé váhy...

Holení

30. března 2019 v 14:54 | Igor Mrva
V předkulisí v zákulisí
dokonale jsem já lysý,
Žiletkou se denně holím,
abych zarost nedovolím.
Velmi rád se k tomu přiznám...
Moc miluji holení!
Do hladka si holím povrch
stehen a též holení.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nás seznamuje s Kryštofem Holým, který si velmi potrpí na holení svého těla. Tato závislost se u Kryštofa projevila již v pubertě, kdy mu začaly rašit první chloupky a první pubické ochlupení. Tehdy mu ještě k vytrhávání stačila pinzeta, brzy se však ukázalo, že bude nutné nasadit tvrdší bojový arzenál. Kryštof začal používat břitvu, žiletky, holicí strojky, depilační pásky a v současné době již spoří, aby si mohl koupit křovinořez. A jak byste asi uhodli... Kryštof je fotbalista.

Profesionálka

27. března 2019 v 18:27 | Igor Mrva
Jedná známá poběhlice,
nějaká Amálka,
příkladná je pracovnice
profesionálka.
I když péro zákazníka
hnusně páchne cibulí,
Amálka si nenaříká,
stejně péro vyhulí.
Olizuje mužský totem,
zásadně se řídí mottem:
Náš zákazník náš je pán,
kdo dá prachy, ten je sán.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň popisuje povahu podnikatelské iniciativy Amálie Kouříkové, prostitutky z povolání, která se svojí profesi věnuje s příkladnou pílí, úsilím a maximálním nasazením, které mnohdy hraničí až se sebezapřením. Ač musí občas ustát situace, které neskýtají zrovna libý čichový nebo chuťový prožitek, je za tyto služby ohodnocena odpovídajícím finančním obnosem. A to se přece vyplatí!

Nevyzrálý přítel

25. března 2019 v 19:59 | Igor Mrva
Moje holka vyčítá mi,
že se chovám jako dítě,
že si hraju s panenkami,
že se cítí rozpačitě...
K vodě poslal jsem svou holku,
sedl zpátky na tříkolku.
Starosti si nedělám,
přestože jsem zase sám...
Jednu věc já dobře vím:
Želet bude ohromně,
že už ji víc nevpustím
do své skrýše stromě!

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše nám popisují nešťastný rozpad milostného vztahu devatenáctiletého Heřmana Dítěte a jeho jednadvacetileté přítelkyně Josefíny Neoblomné. Mladík Heřman se zdál býti pro svou přítelkyni zcela nedostatečně vyzrálým partnerem a velké rozdíly v povahách obou mladých lidí nakonec skutečně vedly k ukončení tohoto poměru. Ukončením vztahu se ovšem v podstatě ulevilo oběma stranám. Heřman se nemusí více strachovat, že dojde k prozrazení lokace jeho tajného bunkru na stromě a bývalá přítelkyně Josefína již nemusí vydávat velké finanční obnosy za lízátka, plyšáky, lístky na Uteberynk a sběratelské figurky Laryho Provazníka

Zvláštní vkus

25. března 2019 v 19:13 | Igor Mrva
Vždy, když koukám na porno,
v kalhotech mám toporno.
Zvláštního nic na tom není,
snad jen jeden malý fakt,
situaci trochu mění...
Preferuji totiž akt
mezi koňmi bujnými
a babkami seschlými.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám decentně přibližuje krajně nevšední choutky podivínského třicátníka, známého pod jménem Čestmír Oslizlo. Tento muž vyhledává na internetu (především na dark-webu) velmi specifické pornografické snímky, v nichž se snoubí výrazné prvky zoofilie a gerontofilie. Pan Oslizlo sice netuší, proč ho zrovna tato kombinace přivádí na vrchol blaha, je tomu nicméně tak. Není tedy divu, že mezi jeho nejoblíbenější webové stránky patří například Senihorse.com, HorsesFuckGrandmas.net, Slippers&Hooves.net, nebo i NaKonicka.cz...

Polárník a vrhač nožů

22. března 2019 v 6:52 | Igor Mrva
Polárník se hrdě chlubil
před vrhačem nožů,
kolik za svůj život pobil
tuleňů a mrožů.
Artista po polárníku
mrštil nožem zkušeně,
teď už nejspíš nezabije
mrože ani tuleně...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám shrnuje průběh rozhovoru mezi polárnickým badatelem Ludvíkem Harpunou a vysloužilým cirkusovým vrhačem nožů Ostromirem Mrštíkem. Pan Harpuna se začal holedbat svými loveckými úspěchy, domnívaje se, že si tím u svého posluchače vyslouží obdiv. To ovšem ještě netušil, že pan Mrštík je nadšeným a zatvrzelým příznivcem ekologického hnutí Greenpeace.

Úděl ohyzdy

21. března 2019 v 22:08 | Igor Mrva
Kurva piča doprdele,
už mě to fakt nebaví!
Nejsem vůbec přitažlivý
pro opačené pohlaví!
Ze všech žen se líbím jenom
mamince a babičce,
za orgasmy vděčím pouze
svojí věrné pravičce.
O zájem bych ani nestál
kurviček a koket,
přesto bohužel řešit musím
tenisový loket!

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám přibližuje stýskání zbídačeného a zhrzeného mládence Zachariáše Řiťolíce. Jedná se o pětadvacetiletého nehezkého mládence, který stále žije v rodinném domě spolu s rodiči a prarodiči a který dosud úd svůj do lůna ženského příležitost vnořiti neměl. To se podepisuje na jeho psychické kondici, která nedobrovolným sexuálním půstem strádá. A jako by toho nebylo málo, musí mladý Řiťolíc řešit ještě další palčivý problém... Kvůli nadměrnému vytěžování své pravé paže si tento hoch nešťastně přivodil tenisový loket.

Na pole on, bon a parte

18. března 2019 v 19:51 | Igor Mrva
Žil byl jeden Napoleon,
vyrazil si na pole on.
Na pole bitevní
u vesničky Waterloo,
něco po poledni
vojsko se mu rozprchlo.
Napoleon Bonaparte
po porážce této
shánět už si mohl parte
a pobyt na léto
na Heleně Svaté.
A dál už to znáte...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň velmi stručně popisuje osudy jistého nepříliš vzrostlého Korsičana, který chtěl změnit svět, ale nakonec změnil jen adresu svého trvalého bydliště.

Souživé soužití s Indem

16. března 2019 v 13:56 | Igor Mrva
Jmenuji se Linda,
vzala jsem si Inda.
Náročné je žíti s Indem,
občas chtěla bych být jinde.
Rozhazuje rupie
pupek má až u pyje,
nezřídka se napije,
občas mi i nabije.
Někdy kudlu z kapsy vyndá,
je to těžké míti Inda.
Seru už na všechny Indy!
Propáníčka, krindy pindy!
Vždyť on je přec hinduista,
měl by mít rád krávy!
Proto ten Ind dozajista
pro mě je ten pravý!

AUTORSKÁ GLOSA:
Nad poselstvím této básně se zamyslete sami. Jistě přijdete na to, zda je báseň opravdu xenofobická a zaměřená proti Indům, nebo jestli má zcela jiný význam.

Píseň šovinisty

14. března 2019 v 23:32 | Igor Mrva
Vždy, když potkám sufražetku,
úcty nemám ani špetku!
Chtějí býti jako muži?!
Omluvu nám mužům dluží!

Když mi nějaká dáma řekne,
že bojuje za svá práva,
udiveně se jí táži,
zda-li duševně je zdráva.

Běda, ach běda!
Hanba věru mužům, kterým žena vládne!
Běda, ach běda!
Ženy nezaslouží pravomoce žádné!
Běda, běda, běda,
běda, běda ach
po plemeni mužů zůstane jen prach!

Všechny žačky z Minervy
už mi lezou na nervy!
Velký ve mně vzbudil vztek
debil Vojta Náprstek!

Ženy by neměly
studovat svobodně,
když se jim ohřívá
omáčka na plotně!

Běda, ach běda!
Hanba věru mužům, kterým žena vládne!
Běda, ach běda!
Ženy nezaslouží pravomoce žádné!
Běda, běda, běda,
běda, běda ach
po plemeni mužů zůstane jen prach!

Málokdy jsem ochotný
pouštět ženu od plotny.
Když se se mnou začne hádat,
jde do sklepa uhlí skládat.

Chceš-li, aby s každým ránem
kvetla naše země,
ženám musíš býti pánem,
ber si příklad ze mě!

AUTORSKÁ GLOSA:
Autorem této písně byl český politik a poslanec Andrej Chlapík - zanícený odpůrce emancipace a bojovník proti ženským iniciativám. Tento zarytý šovinista a muž s tradičním středověkým smýšlením nenáviděl rovnostichtivé ženy natolik, že se dokonce rozhodl založit spolek KBTP (Konopné Biče na Troufalé Píče), který sdružoval alfa samce s podobnými názory. Proti emancipovaným ženám bojovala tato asociace nejen svou politickou činností, ale též činností uměleckou. V roce 1893 vydali členové KBTP vlastní almanach s názvem "Kpoctěpyj", který se pomocí nejrůznější agitační poezie snažil rozšířit jejich myšlenky a který se do žen trefoval rozličnými básněmi, hymnami, říkankami a písněmi, jako je například tato nejznámnější - Píseň Šovinisty. Karolina Světlá označila Chlapíkovu tvorbu za skandální opovážlivost a pohrdání toho nejhrubšího zrna. Samotného autora pak nazvala "kokotem zahleděným do kokotů". V roce 1919 byl spolek KBTP násilně rozvrácen. A to sice několika desítkami rozjařených ženštin, které posilněny alkoholem z oslavování zisku volebního práva, vtrhly do hlavního ústředí asociace a rozehnaly muže pomocí válečků na těsto, pánviček, košťat, metlí na koberce a dokonce i jednou sekerou, jejíž majitelkou byla emancipovaná dřevorubkyně. Všichni členové KBTP postupně zemřeli a protože si nedokázali či nechtěli najít životní družky a partnerky, jejich genetická informace navždy zmizela ze světa.

Nová lednice

7. března 2019 v 10:00 | Igor Mrva
Lednici jsem koupil novou
od podniku Gorenje,
mrazila tak, že jsem uvnitř
našel čtyři tuleně.
Lednici jsem koupil novou
od podniku Bosch,
mrazila tak, že se uvnitř
ochlazoval mrož.
Lednici jsem koupil novou
od podniku Beko,
pro mrože a pro tuleně
skladuji tam mléko.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nemá vůbec žádný smysl.

Balada o starci a psu

6. března 2019 v 10:00 | Igor Mrva
Jednoho dne za soumraku
nedaleko Tábora
letitý pán venčil v parku
svého psíka Azora.
"Do prdele, neotálej,
víckrát tě ven neberu!
Dřepni si a kurva kálej,
sic se taky poseru!"
Pes má však jak na potvoru
v řiti div ne zátku,
a pána již od svírání
pálí svaly v zadku.
Těžko chodit se psem
na procházku srací,
když čtyřnohý mazlík
trpí konstipací.
Azora chtěl vyvenčit
onen starý pán,
ve svěrači ztratil cit
vyvenčil se sám.
Bylo to tak! Na mou věru!
Pejsek trpěl konstipací
a senior měl diareu.

AUTORSKÁ GLOSA:
Děj této balady je situován do malebné vesničky Pohnánec nedaleko Tábora. Penzista Hubert Kaše se v podvečer rozhodl vyvenčit svého věrného psího přítele Azora po půldením prodlévání v bytě. Důchodce si však brzy uvědomil, že i na něj přichází potřeba ke stolici a proto musí svého mazlíčka přinutit k co nejrychlejšímu vyprázdnění, jinak se bude situace ubírat značně znepokojivým směrem. Když však jezevčík nehodlal defekovat ani po opakovaném naléhání, defekoval senior osobně...

Zákon srálnosti

5. března 2019 v 10:00 | Igor Mrva
Daleko mám zrovna k míse,
silný průjem dostaví se.
To je zákon schválnosti,
teď nemám moc možností...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše nás obeznamují s nemilou situací, v níž se ocitl postarší muž Řehoř Běhavka. Ten se zrovna nacházel u jezírka vprostřed parku, kde krmil labutě, když v onu chvíli pocítil nepříjemný tlak ve střevech. Ledva si uvědomil, že se v celém širém okolí nenachází žádná přistupná toaleta, došlo mu, že je zaděláno na malér. O to více vyznívala celá situace ironicky, když si uvědomíme, že ještě před hodinou byl Řehoř doma a žádné nutkání ke stolici věru nepociťoval.

Plačící natěrač

4. března 2019 v 10:00 | Igor Mrva
Uviděl jsem na ulici
plačícího natěrače.
Kbelík s barvou rozlil se mu,
proto as tak hořce pláče.
Přijdu blíže a shledávám,
že není vše, jak se zdá.
Byl to feťák a rozlil si
plný kýbl ředidla.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše nám popisují, jak náhodný kolemjdoucí spatřil vzlykajícího muže na ulici. Ledva spatřil převrhnuté vědro, napadlo ho, že naříkající muž musí jistě býti jakýmsi svědomitým lakýrníkem, jemuž přišlo líto, že se z důvodu rozlytí nátěru nemůže naplno věnovat své práci. Když však kolemjdoucí přišel blíže, seznal, že štkající muž není nikdo jiný, než známý čichač toluenu Květoš Inhálek.

Fanfarón

3. března 2019 v 10:00 | Igor Mrva
"Výkonný jsem jako kanec,
výdrž mám jak maratonec!"
Silných řečí, těch měl ranec,
dvakrát heknul a byl konec...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň doslovně cituje holedbání známého chvastouna Alfonse Kasala. Ten neslyne ani dlouhým přirozením, ani obdivuhodnou krásou, ani závratně udivující sexuální vytrvalostí, proto se pokouší zajistit si pozornost ženského pokolení alespoň sebevědomým vystupováním. Jak ovšem dámy záhy zjišťují, realita nedosahuje Alfonsových výroků ani z desetiny.

Loudil

2. března 2019 v 12:05 | Igor Mrva
Dej mi aspoň na sekundu
olíznout tu tvoji kundu.
Jen si jednou líznu
a pak zase zmiznu.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám přibližuje praktiky užívané sexuálním loudilem Antonínem Jezinkou. Jeho přesvědčovací techniky se ovšem, nutno říci, neshledávají s přílišným úspěchem a málokterá dívka je ochotna nechat se přemluvit alespoň ke cunnilingu, po němž tento muž podle svých slov neskonale touží. Realita je ovšem taková, že nabídne-li žena panu Jezinkovi prst, vezme si rovnou celou ruku.

Tulení tulení

1. března 2019 v 22:39 | Igor Mrva
Eskymačce ve svém iglú
ukázal jsem spoustu fíglů.
Chladná však je eskymačka,
nedbale můj falus mačká.
Žádám po ní hulení,
ona chce jen tulení.
Tuleně jsem ulovil,
za odměnu orál byl!

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám zprostředkovává detailnější pohled na krátkou milostnou aférku mezi inuitskou dívkou Arnapkapfaaluk a americkým polárníkem Robertem Tullenem. Ač se bílý muž snaží seč může, poněkud chladnou a rezervovanou domorodkyni se mu rozpálit nedaří. Dívka k vykonání felace zvolí až ve chvíli, kdy ji sexuálně frustrovaný Robert obdaruje uloveným ploutvonožcem.

Palec hore!

28. února 2019 v 19:42 | Igor Mrva
Čekala jsem jako vždycky
smyslný sex romantický.
Jenomže ten neurvalec
do řiti mi vrazil palec.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nás velmi stručně obeznamuje s průběhem intimní chvíle mezi naivní čtenářkou červené knihovny Jindřiškou Řitkovou a ne příliš taktním hromotlukem Arnoštem Palečkem. Zatímco prostinká dívka očekávala, že s ní bude zacházeno jako v bavlnce, hulvátský křupan Arnošt se neostýchal zasunout Jindřišce v nestřežené chvíli do rekta svůj digitus primus.

Pichlavé prostředí

27. února 2019 v 10:00 | Igor Mrva
Večer v parku na procházce
řekl jsem svý Věře,
ať si stáhne kalhotky a
vleze mezi keře.
Věra remcá, že křovina
je prý trny obsypaná
A já říkám "To nevadí,
stejně budeš opíchaná!"

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám popisuje, kterak se Věra Spurná procházela potemnělým večerním parkem v obci Šustokusty společně se svým amantem Vendelínem Trnkou. V nestřežené chvíli chlapec dívku zaskočil nenadálým požadavkem zalézti si do houští a oddat se koitu, neboť si uvědomil, že do pyje jeho krev touhou již nalévati začala se. Věra se však tužbám svého milého vzpírá a poukazuje na skutečnost, že jednotlivé větévky vzrostlého keře disponují značným množstvím hrotitých ostnů. Vendelín ovšem námitky své slečny ignoruje.

Prekérka

26. února 2019 v 10:00 | Igor Mrva
Před mým ksichtem vytřeštěným
její temná lochna zela,
paže moje po rameno
zabořila se tam celá.
Nevím, jak ji uspokojím...
Co by asi chtěla?
Nejspíš jí tam zkusím zalézt
až do půli těla!

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám popisuje bezvýchodnou situaci, do níž se nešťastně zapletl nepříliš zkušený mladíček Kryšpín Jeskyňář. Tento hoch svedl výrazně starší a výrazně zkušenější dámu Bohunu Grotovou a poté, co si dotyčnou odvedl na lože, zjistil, že jeho ruka si v lůně paní Bohuny připadá jako pětiletá holčička oblečená do bundy velikosti 3XL. Kryšpína se zmocnila panika a ze strachu, že svou milou neuspokojí, vlezl pro jistotu do její pochvy až po pás...

Sekretářka

25. února 2019 v 10:00 | Igor Mrva
Naši sličnou sekretářku,
tu bych teda lízal, jářku!
Jsem skutečně ujetý
na všemožné sekrety!

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám přibližuje erotické tužby úředníka Vráti Jazýčka, který je vášnivým provozovatelem cunnilingu. Hlavním objektem zájmu pana Jazýčka se stal klín půvabné administrativní asistentky Zdislavy Měšné. Pan Vratislav si libuje v degustaci nejrůznějších poševních sekretů a ve volném čase chodí do svého nevinného sklípku, kde má na vaginální výměšky dokonce připraven i vlastnoručně vyrobený koštýř.

Pokrytec

24. února 2019 v 10:00 | Igor Mrva
"Vždyť je to tak bánální,
a nic na tom není,
nastav otvor anální,
pro mé ukojení!"
řve muž na svou přítelkyni,
nazývá ji blbou sviní.
Řve a nejspíš zapomněl už,
jak vřískával, když byl malý
tehdy když měl týden zácpu,
čípek do řiti mu cpali...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám ukazuje paradox a ironii politováníhodné situace, k níž došlo v partnerském soužití Lumíra Farizeje a Renaty Stažené. Lumír po své po své přítelkyni vyžaduje anální kopulaci, tento návrh však Renata rezolutně odmítá. Netrpělivý a neukojený muž se dostává do varu a častuje svou družku velmi nelichotivými výrazy. Při tom všem ale úplně zapomíná, jak ve svém raném mládí snášel drastické lékařské procedury, které na něm musely být prováděny z důvodu neustupující konstipace...

Roztrhaný anál

23. února 2019 v 15:04 | Igor Mrva
Koupil jsem si dildo nový,
dildo nový betonový.
Zděšení jste dozajista,
jaký je můj apetit,
vášnivý jsem masochista,
do krve si trhám řiť.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám přibližuje požitkářský a rozkošnický život známého parafilika a nemravy Františka Bebíčka. Tento muž nalézá rozkoš v insertování nejrůznějších hrubých, ostrých a tvrdých předmětů do nejrůznějších otvorů svého těla, mezi nimiž si své prvenství samozřejmě drží otvor anální. Největší zálibu má pan Bebíčko v rozedrávání svého už tak volného řitního svěrače pomocí nejrůznějších cementových produktů.

Dialog dvou dánských pracovníků ve výrobně plastových kostiček

20. února 2019 v 9:24 | Igor Mrva
"Můj ty bože, kolego,
vy jste šlápl na Lego!"
"Nic si z toho nedělejte,
milý pane Jensene!
Lego není nebezpečné,
pro děti je určené!
Máte pravdu, mé chodidlo
na kostičku duplo,
bylo to však obyčejné
dětské Lego Duplo."

AUTORSKÁ GLOSA:
Jedná se o zpoetizovaný rozhovor dvou dánských zaměstnanců firmy Lego. Bilto Jensen, který do firmy nově nastoupil, si povšiml, že dlouholetý pracovník Ukko Palcen šlápl nešťastným nedopatřením na jednu z plastových kostiček. Zděšený Bilto vyjádřil nad tímto incidentem své značné zděšení, neboť sám z vlastní zkušenosti věděl, jak je kolize s dílkem této stavebnice bolestivá. Ukko Palcen, jemuž po dlouholeté práci u Lega v chodidle bezmasém svaly již v železo ztuhly, ovšem kontakt s kostičkou sotva zaznamenal a kolegovy obavy zlehčuje.

Nesmělý myslivec

18. února 2019 v 18:35 | Igor Mrva
Nelekne se kance,
trestá lesní pych,
je však malá šance,
že by si kdy pích'.
Z přítomnosti hezké holky
sere si do kamizolky.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám představuje osobnost myslivce Huga Plašky, který má pod svou správou lesní revír nedaleko vísky Klepopůlky. Ač tento polesný slyne značnou praxí v oblasti lesního hospodářství a ni líté prase divoké bázeň v srdci jeho vyvolat není s to, žádná z těchto vlastností Hugovi nepřináší vytoužený úspěch u vesnických děvčat. Naopak! Pokud se dostane do situace, kdy je konfrontován pohlednou dívkou, začíná mu pozvolna povolovat svěrač. Z tohoto důvodu již musela býti vyhozena nejedna zesraná kamizolka...
 
 

Reklama