Párty Hárd - Recenze

28. března 2020 v 11:36 | Igor Mrva |  Recenze

Film, který česká kinematografie zoufale potřebovala. Film, který vnáší novou energii a nový vítr do vydechlého a fádního žánru českých komedií s Adamem Mišíkem v hlavních rolích. Něco, co tady ještě nebylo. Párty Hárd. A připravte se, že to bude opravdu tvrdý!


Řezník neboli Martin Pohl se vytasil s novým filmem. A že se jedná o velký pokrok v jeho tvorbě, o tom není žádných pochyb. Jedná se o jakéhosi hybrida teenage komedie, která je smíchaná s čímsi těžko zařaditelným. Co lze ovšem říct s naprostou jistotou, je toto: je to neskutečná prdel plná drsných scének, černého nechutného a fekálního humoru, nadupaná jízda, kterou si prostě užijete.

Pokud patříte mezi ty, kteří ze všeho nejdřív vyhledávají hodnocení filmů na ČSFD, možná vás rating filmu Párty Hárd moc nepřesvědčí (v době psaní článku se pohybuje nad 60%). Je ovšem potřeba podotknout, že ještě poměrně dlouhou dobu po vydání si tento kinematografický počin držel nadprůměrně dobré hodnocení i vzhledem k velkému počtu hlasujících diváků.
Procenta začala padat dolů teprve ve chvíli, kdy se film začal šířit mezi méně osvícenou část populace a mezi sledující s podřadným vkusem, jehož úroveň jim nedovoluje docenit hodnotu tohoto veledíla. Mluvím samozřejmě o přeslušnělých, úzkoprsých, upjatých, naškrobených, mravokárných, moralistických a přehnaně korektních čůrácích, které pohorší i pohled na vlastní bradavky nebo na ilustraci pohlavního ústrojí v učebnici prvouky. Velmi je lituji, protože ti, zavřeni ve svých ulitách, nikdy nedovedou ocenit opravdové umělecké dílo.
Uznávám sice, že gerontofilie, koprofilie, pissing, BDSM, latex, incest, vaření kokainu ve školní laboratoři chemie, natáčení německého fetish-porna, asistence s vyměšováním a další libůstky nejsou něčím, co by bylo v naší kinematografii běžné a proto by tyto aspekty mohly leckterého diváka zarazit. Tím spíše se však jedná o hodnotné filmové dílo, které rozšiřuje obzory a vzdělává. Byl bych rád, abyste nedali na názory různých pseudo-kritiků a rozumbradů. Pojďme se raději podívat, co si o tomto počinu myslí opravdoví znalci a kritici na správném místě.

Děj

Hlavními hrdiny jsou tři panicové, jejichž cílem je (to byste neuhodli) přijít o panictví. Není to ale vůbec tak jednoduché. Největší konkurencí je pro ně školní playboy zmrd Poulíček, který má pod palcem všechny holky z okolí a pořádá u sebe ty nejlepší párty široko daleko. Fakt, že je Poulíčkův obličej posetý naducanými jebáky plnými hnisu a připomíná měsíční povrch, zřejmě nebrání tomu, aby mohl u holek skórovat. A to naše hrdiny samozřejmě deprivuje o to více. Existuje jediná cesta, jak Poulíčka porazit. Uspořádat vlastní párty, která vytře rivalovi zrak a ukáže všem holkám, kdo je tady vlastně král.
Na první pohled jde o klišovitou zápletku skoro jak z Prciček a jiných podobných teen komedií. Vlastně to tak je, nicméně Řezník se rozhodl uchopit tento žánr po svém, udělat si z něj prdel a zpracovat ho poněkud jinak. A že to funguje skvěle, na to tedy můžete vzít jed! O klišé se rozhodně nejedná.

Zpracování

Na zpracování Párty Hárd je znát, že pro tentokrát se ve své novotině snažil Řezník mířit především na promítání v kinech, od čehož se odvíjí i vizuál filmu. Ten je narozdíl od všech starších počinů značně modernější, kvalitnější a profesionálnější. Příjemný střih, dobré záběry, letecké pohledy z drona... Koneckonců - za touhle prací stál již profesionální štáb. Sice nepříliš početný, ale zkušený.
Dialogy nejsou šponované na sílu, v těch pravých okamžicích působí uvěřitelně a přirozeně. Jsou plné humoru a vtipu, ale i nechutností a výstředností. Mnohé situace se sice jeví jako naprosto absurdní, ale vůbec to nebrání v tom, aby mohly fungovat a bavit. Nic bych za to nedal, že mnohé hlášky jako například "žlutej poplach", brzy zlidoví. Já sám už jsem si mnohé z nich zamiloval a mnohým scénkám se směju i poněkolikáté za sebou. Řezníka a jeho geniální osobitý humor prostě žeru!
Za zmínku rozhodně stojí i soundtrack. Žánr klasických "panických komedií" na americký styl je neodmyslitelně svázán s pop-punkem a punk-rockem ve stylu kapel blink-182 a Sum 41. Ani Řezníkův film není výjimkou. Přestože se tuto hudbu rozhodl vybrat spíše z prdele, nedá se popřít, že se do středoškolského prostředí prostě hodí. O to překvapivější je, že punk-rockové skupiny, jejichž songy ve filmu zazní, jsou převážně českého původu. The Rocket Dogz i Criminal Colection pocházejí z naší domoviny, ač na první poslech znějí pomerně americky.

Obsazení

Jedním z dalších aspektů, který přispívá ke značné kvalitě filmu, je skvěle zvolené a zajímavé herecké obsazení. Ve snímku se míhá jedna excentrická osobnost za druhou. Vyšinutý teplický básník a výstřední umělec Radek Hásek v roli špinavého pokáleného vágusáka Derviše, experta na míchání levných alkoholických koktejlů. Vyznavač clinic fetishe a latexu Hugo Holý - velice zábavný chlapík,kterého mimo jiné můžete znát například z facebookové stránky "Hugův každodenní výstřik", která ale dnes již bohužel nefunguje. Ústečák Marek Milko aka DJ Ghost, který se výborně zhostil role cikánského kokainového barona a vítěze chemické olympiády a který tímto sesazuje z trůnu dosavadního nejoblíbenějšího romského herce Zdeňka Godlu. Dokonalý Radim Neuvirt, který bravurně ztvárnil roli Péťova táty, životem ošlehaného muže, kterého by chtěl mít za otce snad každý puberťák. No dobře, možná ne úplně každý. Nesmíme zapomínat ani na samotného Řezníka, neboli Martyho Pohla, který se ve filmu sám mihl v roli submisivního úchyláka Chcankoptáka. Ve filmu Párty Hárd se také mihla celá řada opravdových herců, kteří svými výkony posunuli snímek zase o kousek dál. Například Adam Ernest v roli nechutného uhrovitého sráče Poulíčka. Některé osobnosti se ve filmu mihnou jen tak aby se neřeklo, spíše ve formě easter eggu - jako například známá komediální dvojka Petr Esterka a Petr Purmenský, která se v jednom okamžiku prosmýkne kolem hlavních hrdinů během průchodu postranní uličkou. Zkrátka, abych to shrnul - všechny role tady sedí jako prdel na hrnec a fungují skvěle.

Procentuální hodnocení: 90%

Nesmíte však zapomínat na to, že tato moje recenze je silně ovlivněna mou zálibou ve fekálním, nechutném, šokujícím a absurdním humoru a také mým nábožným obdivem k Řezníkovi, k němuž se pravidelně modlívám namísto všemocného Jehovy. Ať už je to jakkoli, shlédnutí filmu Párty Hárd doporučuji všem. Ať už lidem, se stejně delikátním vkusem, jakýmž oplývám já, nebo vám ostatním. Alespoň vás shlédnutí tohoto filmařského veledíla trochu zocelí a posune vám hranice, vy upjatý sračky.
10% procent ubírám kvůli délce filmu. Uvítal bych stopáž, která by trvala alespoň o půl hodiny déle, aby můj zážitek nemusel pokaždé končit tak rychle. Na druhou stranu, v takovéto podobě film velice svižně a příjemně odsýpal. Je to oddechovka, kterou už jsem si díky krátké délce stihl pustit minimálně čtyřikrát a pokaždé tam objevil něco nového, co mě dokázalo rozesmát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama