Hořký osud Franty Šmída

26. července 2019 v 1:36 | Igor Mrva |  Básně
Chtěl bych se vám představit,
jmenuji se Franta Šmíd.
Smrdím jak prasečí hnůj,
navíc mám zakrslý chuj.
Hlavu mám dočista lysou,
v ksichtu zas podobnost s krysou.
Oko mi ujíždí doleva,
rozteklý jsem jako poleva.
Obličej jebáky posetý,
zděděný svetr od pratety.
Pod bradou mám druhou bradu,
na prdeli kožní vadu.
Vepří rypák vprostřed držky,
v ochlupení muňky mršky.
Vlasy mastný jako dehet,
čistý ani jeden nehet
(s nimi se rýpávám v prdeli,
detaily as byste nechtěli)...
Vzpomínám, že již od mala,
maminka mi říkávala,
jak jsem krásný klučina.
Tak nevím proč většina,
či snad rovnou přímo všecky,
ženský jedny pokrytecký
necení můj luzný zjev.
Vážně nelžu, žádná z děv,
nejeví ni špetku zájmu.
Za mamkou se zeptat zajdu,
jak si najít nevěstu
(ať nedojde k incestu).
Prý, že když mám potřebu,
mám to zkusit na webu.
Uvěřil jsem tedy mamce,
zkusil štěstí na seznamce.
Mnoho času padlo tehdy
internetu za oběť,
dodnes ovšem nepřisla mi
ani jedna odpověď.
Ženy zřejmě ignorují,
že mám srdce ze zlata.
Se mnou ani zlatokopka
netouží být bohatá...

AUTORSKÁ GLOSA:
Muž z této básně se vlatně doopravdy nejmenuje František Šmíd, ale zrovna se mi to hodilo do rýmu. Podobnost s reálnými žijícími osobami je tedy jen čistě náhodná. Možná.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama