Můj spolužák svačí
pochutinu ptačí.
Doluje si holuby
z otvorů svých nosních,
vkládá si je do huby,
je to trochu postih...
AUTORSKÁ GLOSA:
V této básni nás vypravěč seznamuje se svým spolužákem Ignácem Holubem, který se ani za mák neštítí dávat světu na odiv svou pohoršující a odpudivou zálibu. Libuje si totiž v pojídání vlastního nasálního hlenu ve stádiu suchém až polosuchém. Opravdová šlamastyka ovšem nastává v okamžiku, kdy se Ignác velkoryse rozhodne vybízet ostatní, aby si z jeho svačinky také nabídli, nebo aby alespoň ohodnotili konzistenci, viskozitu, odstín a barvu čerstvě vydolovaného soplu.








Tomu říkám svoboda projevu!