Duben 2019

Asiat v Africe

24. dubna 2019 v 21:34 | Igor Mrva |  Básně
Japonec Ma-Lei Chui
navzdory logice
bydlet se rozhodl
ve střední Africe.
Měl chuť šukat černé kundy,
a tak odjel do Burundi.
První dojem z Afriky
byl pro něho veliký.
Všude černé samice
krasavicí tisíce!
Zkušenost však napoví,
jak byl Ma-Lei bláhový!
Představy se rozplynuly
sotva vešel do sauny...
Zřel, že každý černý chlap
v rozkroku má baobab.
Jak obstojí v Africe
bambusový stonek?
S tím snad sklízel ovace
doma u Japonek...
Jakpak asi teďka nějakou
krasavici uloví,
když s tím malým stéblem sotva
místním normám vyhoví?
Parametry přirození
obtížně se hájí,
když jste pouhým zrnkem rýže
v banánovém háji...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň vypráví dobrudružný příběh Japonce Ma-Leiho Chuie, který se rozhodl uchýlit k netradiční volbě. Dobrovolně odcestoval do Afriky z důvodu nesmírného zalíbení v místních černošských krasavicích. V tu chvíli si ovšem ještě neuvědomoval, jak trudné chvilky ho v Burundi čekají... Brzy přišlo rozčarování - stačilo jen spatřit délku údů místních mužů a zdrcenému Japonci bylo hned jasné, že v této zemi se svým mikropenisem uspěje jen stěží...

Pláč studentů aneb Zasraná maturita a zasranej Cermat!

11. dubna 2019 v 17:24 | Igor Mrva |  Názory a komentáře
Ač to běžně nedělám, veškerý humbuk, týkající se maturitních slohovek z češtiny, který se odehrává na Facebooku a na dalších sociálních sítích, mě donutil k sepsání tohoto vyjádření.
Předem vám chci předestřít, že rozhodně nejsem žádným zastáncem CERMATU. V mnohých věcech s ním nesouhlasím a tvrdím, že leckteré záležitosti zbytečně komplikuje, zavádí nesmyslná pravidla, limity a omezení. Například to, že slohové práce se nekontrolují na škole, považuji za bezúčelnou přítěž pro celou maturitu...

Ale teď k těm slohovkám. Ať už je CERMAT jakýkoli, pochybuji, že má zájem na tom, aby udělal maturantům ze života peklo. Naopak. Já říkám, že výběr témat byl skutečně dobře sestavený a především pestrý. Široký rozptyl námětů nabízel studentům celou škálu slohových útvarů a uměleckých žánrů. Pro ty, kteří neví - byly to: vypravování s hororovým námětem, článek do časopisu, zabývající se fenoménem fake news, líčení zimní krajiny, úřední dopis pro charitu, úvahu nad otázkou morálky a recenze na knihu z výběru povinné četby.

Absolutně bych nečekal, že se na sociálních sítích strhne taková lavina kritiky a pláče. Všichni vyšilují, jako by se po nich u maturitního slohu vyžadovalo sepsání traktátu, symbolistické básně v alexandrínu, nebo hrdinského eposu ve verších...
Nespočet studentů se na internetu vyjadřuje k tomu, jak byla témata komplikovaná, nesmyslná a těžká, že bylo na sloh málo času... a podobně. Vznikají mnohé memy, videa, rádoby vtipné komentáře, které se do výběru témat posměšně strefují... Kritici maturitních slohovek se navzájem plácají po ramenou, jak je to vlastně všechno chyba CERMATU a ani jim nedochází, že tím vlastně veřejně přiznávají svou blbost a neschopnost a ještě jsou na to div ne pyšní... Mnozí se snaží vypadat, jako někdo, kdo je vlastně na výši... Jakými bezduchými náměty nás, mladistvé intelektuály, CERMAT obtěžuje?! Nechci ti kazit radost, kámo, ale pokud nevíš, jak sepsat recenzi či úřední dopis, tak nemáš u maturity co dělat a neexistuje nic, co by tě opravňovalo kritizovat CERMAT.


Nerozumím tomu. Jsi Čech a chce se po tobě, abys napsal umolousaných 250 slov, při čemž máš na výběr ze šesti různorodých témat. Chodíš do školy, kde tě učitelé připravují na všechno, co tě u maturity může potkat, takže bys měl být schopný napsat úplně cokoli, i kdyby jsi dostal pevně stanovené jediné téma. Pokud toho nejsi schopný, není to chyba CERMATU, ale tvoje.

Začal jsem se tedy zajímat o to, jaké téma by bylo podle maturantů to pravé ořechové. Čím by jim udělal CERMAT největší radost? Zjistil jsem, že velká poptávka by byla po zprávě do novin. Upřímně řečeno... zprávu vám za 110 minut napíše i cvičený lenochod. A spoléhat se jen na to, že tam zrovna tenhle útvar bude... už to ukazuje, že nemáš u maturity co dělat. Opakuji, že jako student, který má pravidelné hodiny češtiny, musíš být schopný napsat všechno a poradit si s čímkoli, co tě potká, protože přesně na to tě ve škole připravují. A pokud jde o čas... Tak ty stížnosti taky moc nepobírám... za 50 minut jsem měl hotovo a dokonce i můj spolužák, který je úředně uznaným dys- hned v několika ohledech, stihl napsat slohovku za 120 minut.

Sice se vyjadřuji k letošním maturitám 2019, ale podobně bych mohl mluvit též o maturitách již uplynulých. Snad pokaždé se objeví nějací studenti, kteří si stýskají nad svým osudem a pláčou, jak je maturita těžká. Namátkou si vybavuji třeba ty scény okolo Jidáše nebo případ, kdy studenti nevěděli, co to je Zlatá kaplička. Je to pořád to samé... Pokud to nevíš, tak by ses za to měl stydět a ne svou nevědomost ještě roztrubovat do širokého okolí.

Zdá se mi, že úroveň maturity má strmou klesavou tendenci, stejně jako celé školství. Po studentech se chce stále méně a méně, aby je snad školní systém nezatěžoval, chudinky. Pořád si na všechno stěžovat, pořád všechno kritizovat, pořád si stýskat nad svým osudem... Já nevím, snad by bylo lepší stavět se ke věcem jako chlap a neutíkat před každou nepatrnou překážkou.


Blbky na kafi

6. dubna 2019 v 15:03 | Igor Mrva |  Básně
Čtyři mladé kamarádky
zašly si do kavárny,
aby spolu projednaly
všelijaký prasárny.
Dříve nežli čišník tu je
s objednaným kafem,
vesele se klevetuje,
vesele se krafe...
Jedna z dívek jménem Vlasta
přede všemi hned se chvástá:
"Sbalila jsem samce Tondu,
prý má v trenkách anakondu!
Už se třesu nadšením,
jak se o tom přesvědčím!"
"Ty jsi ještě jedna z mála,
která se s ním nevyspala!"
posmívá se Libuše,
jako vždycky bezduše.
Přidává se taky Blanka,
sotva nějaká puritánka!
"Ačkoli je vyvinutý,
výkon měř mu na minuty!
Vezmi na to jed,
hotový je hned!
Víš, abys to chápala,
taky jsem s ním chrápala!"
Další je Monika v pořadí,
toť se ví, že si též přisadí!
"Všude se jen vytahuje,
kdovíjakej není bejk!
A jenom tak mezi námi...
jeho Rolexky jsou fejk!"
"No jo, mužský, ti jsou tupí,
pojďme radši na nákupy!"
Čivavy daly zpět do kabelky,
a šli shoppovat, milé dcérky...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato realistická báseň popisuje intelektuální rozhovor čtveřice mladých dam, které si vyrazily na výlet do polského velkoměsta Kurwów. Vlastimila Káčová, Blanka Husová, Monika Kozová a Libuše Hlupková se zde rozhodly navštívit kavárnu a probrat své životní zkušenosti, zážitky a moudra. Po duchaplném debatování se nakonec rozhodly vyrazit do nákupního centra Szlapkodom.

Pořady o vaření

6. dubna 2019 v 10:00 | Igor Mrva |  Básně
Dívám se na pořad o vaření,
příjemný zážitek věru to není
Šéfkuchař Blbica Jiří
chytrými radami hýří.
"Nemáte cukr? Dejte tam sůl.
Med již vám došel? Kupte si úl.
Rady mé cennější jsou nežli zlato,
věřte mi, výsledek bude stát za to!"
Hm...
Výsledek vypadá
lákavě velice!
Skoro tak jako má
večerní stolice.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše stručně shrnují průběh blíže nespecifikované televizní kuchařské show a zprostředkovávají též čtenářům mé zážitky ze sledování tohoto pořadu. Vždy jsem byl fascinován kuchyřským umem, daleko více však dovedu ocenit schopnost improvizace a všestrannosti. Není přec uměním nakoupit a zajistit si všechny ingredience v předstihu. Opravdové umění je schopnost uvařit kdykoli, kdekoli a z čehokoli. Nejlépe z toho, co je zrovna po ruce. A v tomto umění se může panu Blbicovi vyrovnat snad jen další mistr - Bronislav Puška.

Balada o kormoránovi

5. dubna 2019 v 21:58 | Igor Mrva |  Básně
Nad vodní hladinou přelétá kormorán,
do modrých hlubin se neklidně dívá,
přelétá tiše, všecek je zadumán,
zhrozeně hlavou svou a zobákem kývá.
"Ctěný pane! Oceáne," osloví ten živel pták,
"tys poslední dobou slaný tak,
jako nikdy dříve!
Pověz, louže nekonečná,
jaké neseš břímě?
A čím to, že ryby z tvojí říše
nelibě mě tíží v břiše?
A čím to, že dotek tvůj
slepuje mi peří?
Dokonce i rybáři
méně už ti věří!"
A oceán mlčí.
Jen hladina beze slov se čeří.
"Čím to, že jsi slaný tak,
jako nikdy dříve?"
táže se znovu ten pták.
Na moři vzedmou se mohutné vlny,
vůkol se rozezní teskný ten hlas
Odstoupí od sebe olejné skvrny
a voda sděluje hrůzný svůj vzkaz
"Ve vlastních slzách pomalu tonu,
Toť důvod, proč jsem tak slaný!"
chřtán se mi ropou tou lepkavou plní
která se šíří na všechny strany.
Není kam prchnout!
Pomalu hynu!
Stoupají ze mne oblaka plynu,
který vše dusí a mučí
A za to všechno dávám já vinu
člověčině, která mi tak laskavě do náručí
svěřuje odpad, co nezúročí.
A starají se dál?
Zajímá je, co se mnou bude?
Že mění moře na kanál?
Ne!
Mávnou jen rukou
a lhostejně bručí
ať se s tím oceán vyrovnat učí,
hlavně jen že jsou o smetí chudší!"
A kormorán jen šokován mlčí.
Žaludek náhle zdá se mu tvrdší...
rozvírá zobák a sípavě chrčí.
Ptákův let uvadá a oceán promlouvá:
"Opeřenče, odpusť mi, však není to má vina!
Za toto bláznovství může jen člověčina!
Pravdu však musíš slyšet,
hodina tvoje i má hodina
kvapem se přibližuje.
Však jen pohleď!
Tady kus gumy a tady bota
to co máš v břiše, toť umělá hmota.
Cosi tě sípat vtíravě nutí,
Toť se ví, jíst ryby s rtutí,
to nikomu neprospívá.
Ale člověk?
Ten se jen nečinně dívá.
A celá Země o pomoc křičí,
zatímco tu umíráme.
Však nezlobme se na ně,
oni sami se zničí."
Sotva jen živel skončil svou řeč,
posedla ptáka smrtelná křeč.
Moře spolklo jeho tělo
a nebe opět osamělo.

Pod dozorem

5. dubna 2019 v 21:43 | Igor Mrva |  Básně
Maličký Jiříček
obdržel políček,
jelikož pronesl
pár sprostých slovíček.
V pokojíčku plačky
hraje si s vojáčky,
pod fousy si brumlá
tato slova zvrhlá:
"Pod dozorem rodičů
je to všechno na...prd!"

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám popisuje nezvedené a nevycválané chování sedmiletého chlapce jménem Jiří Harant. Toto dítě vyslovilo v přítomnosti svých rodičů několik jadrných vulgarismů, jejichž nestoudné prezentování muselo být chlapci neprodleně zatrženo. Proti hošíkovi bylo použito jistých výchovných opatření a pochopitelně mu bylo též důsledně vyčiněno. Jak se však říká - pozdě bycha honiti! Rodiče zanedbali výchovu své ratolesti a tak za své nevelké úsilí sklízejí shnilé plody.

Čokoládový incident

2. dubna 2019 v 12:22 | Igor Mrva |  Témata týdne
Monika veze se tramvají,
střeva jí varovně bublají.
Kroutí se jako červ na udici,
rukama drží se za zadnici.
Se sraním nelze vést válku věčnou,
ještě než dojela na konečnou,
konečník konečně povolil,
obsah střev z nitra se vyvalil.
Dívka teskně hořekuje:
"Safra, to je vostuda!"
Její pleť se zabarvuje
neúprosně do ruda.
Hlavu vzhůru! Potřeba je
brát to z lepší strany,
přestože má džíny svoje
celý zadělaný.
Aspoň, že si ulevila,
tomu byla ráda!
Pohoda, klídek,
a čokoláda...

Tlustá souložnice

1. dubna 2019 v 18:09 | Igor Mrva |  Básně
O sex měl jsem značnou nouzi.
Nemilou.
V baru jsem se tuze opil.
Tequilou.
Přived jsem si domů pichnu.
Otylou.
(I opilou.)
Sotva jen se obnažila,
a ty svoje tučný kila
na mý tělo položila,
rázem ze mě placka byla...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše nám vyprávějí příhodu, která se přihodila sexuálně deprivovanému muži jménem Konrád Bída. Pan Bída si vyrazil do nočního klubu v naději, že zde najde partnerku svolnou ke kopulaci. Bohužel však marně. Jal se tedy žal svůj v alkoholu utápěti. Teprve ve stavu opilosti se mu podařilo zmocnit se oběti svých choutek. Do oka mu padla jistá Liběna Macková. Dáma ne zrovna štíhlá, zato však velmi opilá a tím pádem povolná. Když si tuto děvu přivlekl pan Konrád do svého bytu, mělo dojít k aktu. Fatální důsledky chybného rozhodnutí si pan Bída uvědomil až ve chvíli, kdy na něj Liběna složila svých 170 kg živé váhy...

Andělka

1. dubna 2019 v 17:41 | Igor Mrva |  Politické epigramy
Merklová si shání burku,
Němci zase kvér a kulku.

Donald Trump

1. dubna 2019 v 17:41 | Igor Mrva |  Politické epigramy
Když byl malý, hrál si s Legem
a stavěl z něj zeď.
Kam dál s jeho velkým egem
pokročí to teď?

Sorry jako

1. dubna 2019 v 17:40 | Igor Mrva |  Politické epigramy
Zaměstnanec Agrofertu vyptává se zda
bude příštím rokem vyšší jeho hrubá mzda.
Babiš jenom hlavou kroutí:"Poslyš, nebuď pako.
Peněz nazbyt vážně nemám, bohužel sorry jako."