Pohleďme!
Toť bedla! Ta je jistě
jedlá, zavýskla si dívka a k houbě si
sedla. "To je krásný kousek," spokojeně předla,
"tato houba vzrostlá, vskutku se vyvedla!" Dívka hou-
bu utrhla a ze země se zvedla. "Hm, matně já si vzpomínám,
zda jsem bedlu jedla... Už jsem celá pomýlená z vepřa,
zela knedla..."
Sotva domů
došla, houbu
hnedle sně-
dla. Lehla
si a zbled-
la. V botanice
nikdy dobře si ne-
vedla. Ouha, těsně
vedle, zmýlila se
v bedle.
AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám dokumentuje smutný osud podprůměrně inteligentní ženštiny Jarmily Zabednářové, která si jednoho krásného dne vyrazila do lesa za účelem houbaření. Ve chvíli, když objevila nádherný exemplář domnělé bedly jedlé, se nad svým úlovkem převelice zaradovala. Houbu utrhla a odnesla si ji v košíku domů. Po konzumaci houby čekaly paní Jarmilu nepříjemné chvilky. Vomitace, cefalalgie, diarea... a následná smrt. Jen debil by si totiž dokázal splést bedlu s muchomůrkou a příznaky otravy s úpalem...







