Jednoho dne za soumraku
nedaleko Tábora
letitý pán venčil v parku
svého psíka Azora.
"Do prdele, neotálej,
víckrát tě ven neberu!
Dřepni si a kurva kálej,
sic se taky poseru!"
Pes má však jak na potvoru
v řiti div ne zátku,
a pána již od svírání
pálí svaly v zadku.
Těžko chodit se psem
na procházku srací,
když čtyřnohý mazlík
trpí konstipací.
Azora chtěl vyvenčit
onen starý pán,
ve svěrači ztratil cit
vyvenčil se sám.
Bylo to tak! Na mou věru!
Pejsek trpěl konstipací
a senior měl diareu.
AUTORSKÁ GLOSA:
Děj této balady je situován do malebné vesničky Pohnánec nedaleko Tábora. Penzista Hubert Kaše se v podvečer rozhodl vyvenčit svého věrného psího přítele Azora po půldením prodlévání v bytě. Důchodce si však brzy uvědomil, že i na něj přichází potřeba ke stolici a proto musí svého mazlíčka přinutit k co nejrychlejšímu vyprázdnění, jinak se bude situace ubírat značně znepokojivým směrem. Když však jezevčík nehodlal defekovat ani po opakovaném naléhání, defekoval senior osobně...








Problémy se stolicí provázeji lidstvo už od opic.