Březen 2019

Holení

30. března 2019 v 14:54 | Igor Mrva |  Básně
V předkulisí v zákulisí
dokonale jsem já lysý,
Žiletkou se denně holím,
abych zarost nedovolím.
Velmi rád se k tomu přiznám...
Moc miluji holení!
Do hladka si holím povrch
stehen a též holení.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nás seznamuje s Kryštofem Holým, který si velmi potrpí na holení svého těla. Tato závislost se u Kryštofa projevila již v pubertě, kdy mu začaly rašit první chloupky a první pubické ochlupení. Tehdy mu ještě k vytrhávání stačila pinzeta, brzy se však ukázalo, že bude nutné nasadit tvrdší bojový arzenál. Kryštof začal používat břitvu, žiletky, holicí strojky, depilační pásky a v současné době již spoří, aby si mohl koupit křovinořez. A jak byste asi uhodli... Kryštof je fotbalista.

Moje múzy

30. března 2019 v 14:36 | Igor Mrva |  Moje slogany
Někomu múza rty líbá,
mně múza čůráka kouří.
Nad tvorbou mojí pak leckdo
zlověstně oči své mhouří.
No to víte, múzy,
občas bejvaj čúzy.

Bedla jedlá

30. března 2019 v 13:51 | Igor Mrva |  Kaligramy
Pohleďme!
Toť bedla! Ta je jistě
jedlá, zavýskla si dívka a k houbě si
sedla. "To je krásný kousek," spokojeně předla,
"tato houba vzrostlá, vskutku se vyvedla!" Dívka hou-
bu utrhla a ze země se zvedla. "Hm, matně já si vzpomínám,
zda jsem bedlu jedla... Už jsem celá pomýlená z vepřa,
zela knedla..."
Sotva domů
došla, houbu
hnedle sně-
dla. Lehla
si a zbled-
la. V botanice
nikdy dobře si ne-
vedla. Ouha, těsně
vedle, zmýlila se
v bedle.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám dokumentuje smutný osud podprůměrně inteligentní ženštiny Jarmily Zabednářové, která si jednoho krásného dne vyrazila do lesa za účelem houbaření. Ve chvíli, když objevila nádherný exemplář domnělé bedly jedlé, se nad svým úlovkem převelice zaradovala. Houbu utrhla a odnesla si ji v košíku domů. Po konzumaci houby čekaly paní Jarmilu nepříjemné chvilky. Vomitace, cefalalgie, diarea... a následná smrt. Jen debil by si totiž dokázal splést bedlu s muchomůrkou a příznaky otravy s úpalem...

Prezervativ

30. března 2019 v 13:36 | Igor Mrva |  Kaligramy
V době
dnešní radno
není vkročit na
ulici z domu, s ka-
psou prázdnou bez peněz
a navíc bez kondomu. Vždyť
vy víte, že se říká, štěstí přeje
tomu, kdo připraven dobře jest
a v kapse má gumu. V dnešním
světě prohnilém pro všechny ta
rada platí, každý přec dnes ob-
cuje, zvláště ti, co za to platí.
Vždyť v epoše, v níž žijeme, smilní
děti a též kmeti, rovněž muži svatí,
s nimiž náhle šijí čerti a celibát jim
hatí. Mám strach, že i z andělů stanou se snad
rohatí a zmítati se budou v osidlech chtíče zajatí.
Celá Země jako by snad navlékla si prezervativ.
Modlím se a volám pomoc, vsázím všechno na vokativ.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše vyryl v roce 2013 do zdi své cely zoufalý mnich Kleofáš Suchý v reakci na stále se stupňující míru sexuality ve společnosti. K rytí využil vlastních nehtů.



Ň

30. března 2019 v 13:33 | Igor Mrva |  Kaligramy
Když pohle-_____________děl jsem
prve naň, v________očích měla
nebes báň,_____byla krásná,
zaváněla jak bylinná
stráň. Já přiložil

si na líc______dlaň, co má stát_______
se, nechť se staň! Říkám si "Dobře se__
chraň!", sic přijde dítě a ty pak zaň pla-
tit budeš alimenty______nebo jinou daň
Použila žen-_______________skou zbraň
"Před ol-____________________tářem se
mnou_________________________staň!"
Cosi mi______________________šeptalo
"Láskou_______________________k ní vz-
plaň!" Ač_____________________lepá by-
la a krá-______________________sná jak
laň, skrý-____________________vala v ni-
tru svém____________________ukrutnou
saň. Dnes____________________už mi ří-
ká jen_____________________"Klaň se
mi_________________________klaň!"

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše nám popisují tragický osud Jonáše Útiska - muže, který se nechal ošálit lepou Marií Úkladovou. Když se s touto ženou onehdy začínal vídat, viděl v ní děvu čistou, andělskou a vlídnou. Později však Marie začala na nebohého Jonáše tlačit a použila veškerý psychologický nátlak, aby ho donutila vzít si ji za svou ženu. Když se tak stalo, projevila se pravá tvář zákeřné ženštiny. Začala pana Jonáše terorizovat a postupně z něj udělala tzv. manžela pod pantoflem.

V

30. března 2019 v 13:23 | Igor Mrva |  Kaligramy
Vilém vláčí____________________vody vědro,
venku_______________________vládne
velké_______________________vedro.
Vikev_____________________vláhu
vyža-____________________duje,
však___________________vědro
váhu__________________vyka-
zuje, _______________Vildu
váhou______________vytě-
žuje. ____________Vilém
vědro___________vylil
ve vy-_________soký
vřes, _______Vilém
vratce_____vykro-
čil ve_____vzdá-
lenou____ves.
Vege-__tace
vymřela včerejšího
večera.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň popisuje příběh vesnického mládence Viléma Flinka, kterému dala matka za úkol přinést vodu a zavlažit jejich zahrádku. Nepříliš pilný mladík ovšem k úkolu přistoupil velmi nezodpovědně a na půli cesty k záhonkům vědro vylil, neboť se mu zdálo, že je příliš těžké. Koneckonců... ani parné letní počasí nepřidávalo chlapci na elánu a svěžesti. Celé toto počínání mělo za násladek úhyn rostlinek na pozemcích malebné vesnické usedlosti rodiny Flinkových.

Jsem jaký jsem

27. března 2019 v 18:56 | Igor Mrva |  Moje slogany
Přestože jde o umění,
přestože jde o hodně,
tvorba má se sotva změní,
pořád píšu o hovně...

Vnad, zvrat, zkrat a chvat

27. března 2019 v 18:54 | Igor Mrva |  Témata týdne
Zahlédl jsem slečnu hezkou,
s vyvinutým poprsím
s prdelkou - jen do ní plesknout!
Snad když pěkně poprosím...
Zájmu mého vtom si všimla,
poskytla mi úsměv vřelý,
želbohu v té samé chvíli
bylo rychle po prdeli.
Dívka nejdřív vypadala
vskutku velmi krásně,
potom ale ukázala
na mě svoje dásně.
Chyběly jí čtyři zuby,
všude samý černý kaz,
hnusný smrad se linul z huby...
"Promiňte, však nechci vás
vidět nikdy více,
vy čarodějnice!"
A pelášil jsem pryč
jako zaječice.

Profesionálka

27. března 2019 v 18:27 | Igor Mrva |  Básně
Jedná známá poběhlice,
nějaká Amálka,
příkladná je pracovnice
profesionálka.
I když péro zákazníka
hnusně páchne cibulí,
Amálka si nenaříká,
stejně péro vyhulí.
Olizuje mužský totem,
zásadně se řídí mottem:
Náš zákazník náš je pán,
kdo dá prachy, ten je sán.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň popisuje povahu podnikatelské iniciativy Amálie Kouříkové, prostitutky z povolání, která se svojí profesi věnuje s příkladnou pílí, úsilím a maximálním nasazením, které mnohdy hraničí až se sebezapřením. Ač musí občas ustát situace, které neskýtají zrovna libý čichový nebo chuťový prožitek, je za tyto služby ohodnocena odpovídajícím finančním obnosem. A to se přece vyplatí!

Nevyzrálý přítel

25. března 2019 v 19:59 | Igor Mrva |  Básně
Moje holka vyčítá mi,
že se chovám jako dítě,
že si hraju s panenkami,
že se cítí rozpačitě...
K vodě poslal jsem svou holku,
sedl zpátky na tříkolku.
Starosti si nedělám,
přestože jsem zase sám...
Jednu věc já dobře vím:
Želet bude ohromně,
že už ji víc nevpustím
do své skrýše stromě!

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše nám popisují nešťastný rozpad milostného vztahu devatenáctiletého Heřmana Dítěte a jeho jednadvacetileté přítelkyně Josefíny Neoblomné. Mladík Heřman se zdál býti pro svou přítelkyni zcela nedostatečně vyzrálým partnerem a velké rozdíly v povahách obou mladých lidí nakonec skutečně vedly k ukončení tohoto poměru. Ukončením vztahu se ovšem v podstatě ulevilo oběma stranám. Heřman se nemusí více strachovat, že dojde k prozrazení lokace jeho tajného bunkru na stromě a bývalá přítelkyně Josefína již nemusí vydávat velké finanční obnosy za lízátka, plyšáky, lístky na Uteberynk a sběratelské figurky Laryho Provazníka

Zvláštní vkus

25. března 2019 v 19:13 | Igor Mrva |  Básně
Vždy, když koukám na porno,
v kalhotech mám toporno.
Zvláštního nic na tom není,
snad jen jeden malý fakt,
situaci trochu mění...
Preferuji totiž akt
mezi koňmi bujnými
a babkami seschlými.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám decentně přibližuje krajně nevšední choutky podivínského třicátníka, známého pod jménem Čestmír Oslizlo. Tento muž vyhledává na internetu (především na dark-webu) velmi specifické pornografické snímky, v nichž se snoubí výrazné prvky zoofilie a gerontofilie. Pan Oslizlo sice netuší, proč ho zrovna tato kombinace přivádí na vrchol blaha, je tomu nicméně tak. Není tedy divu, že mezi jeho nejoblíbenější webové stránky patří například Senihorse.com, HorsesFuckGrandmas.net, Slippers&Hooves.net, nebo i NaKonicka.cz...

Polárník a vrhač nožů

22. března 2019 v 6:52 | Igor Mrva |  Básně
Polárník se hrdě chlubil
před vrhačem nožů,
kolik za svůj život pobil
tuleňů a mrožů.
Artista po polárníku
mrštil nožem zkušeně,
teď už nejspíš nezabije
mrože ani tuleně...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám shrnuje průběh rozhovoru mezi polárnickým badatelem Ludvíkem Harpunou a vysloužilým cirkusovým vrhačem nožů Ostromirem Mrštíkem. Pan Harpuna se začal holedbat svými loveckými úspěchy, domnívaje se, že si tím u svého posluchače vyslouží obdiv. To ovšem ještě netušil, že pan Mrštík je nadšeným a zatvrzelým příznivcem ekologického hnutí Greenpeace.

Úděl ohyzdy

21. března 2019 v 22:08 | Igor Mrva |  Básně
Kurva piča doprdele,
už mě to fakt nebaví!
Nejsem vůbec přitažlivý
pro opačené pohlaví!
Ze všech žen se líbím jenom
mamince a babičce,
za orgasmy vděčím pouze
svojí věrné pravičce.
O zájem bych ani nestál
kurviček a koket,
přesto bohužel řešit musím
tenisový loket!

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám přibližuje stýskání zbídačeného a zhrzeného mládence Zachariáše Řiťolíce. Jedná se o pětadvacetiletého nehezkého mládence, který stále žije v rodinném domě spolu s rodiči a prarodiči a který dosud úd svůj do lůna ženského příležitost vnořiti neměl. To se podepisuje na jeho psychické kondici, která nedobrovolným sexuálním půstem strádá. A jako by toho nebylo málo, musí mladý Řiťolíc řešit ještě další palčivý problém... Kvůli nadměrnému vytěžování své pravé paže si tento hoch nešťastně přivodil tenisový loket.

Na pole on, bon a parte

18. března 2019 v 19:51 | Igor Mrva |  Básně
Žil byl jeden Napoleon,
vyrazil si na pole on.
Na pole bitevní
u vesničky Waterloo,
něco po poledni
vojsko se mu rozprchlo.
Napoleon Bonaparte
po porážce této
shánět už si mohl parte
a pobyt na léto
na Heleně Svaté.
A dál už to znáte...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň velmi stručně popisuje osudy jistého nepříliš vzrostlého Korsičana, který chtěl změnit svět, ale nakonec změnil jen adresu svého trvalého bydliště.


Dendrofilova óda

18. března 2019 v 17:26 | Igor Mrva |  Témata týdne
Již od dob mateřské školky
říkali nám učitelky,
přírodu že máme milovat.
Každý by měl se s tím ztotožnit!
Faunu, zvlášť flóru, nejvíc mám rád,
příkladem všem lidem mohl bych jít.
Zdá se mi však trochu málo
s přírodou v souladu žít,
kdyby se jen trochu dalo,
tak bych s ní chtěl souložit!
Jsem vášnivý dendrofil
a miluji cokoli,
co má v sobě chlorofyl,
nebo roste na poli.
Nejvíce mne zabolí,
když uvadne tráva,
možné je přec cokoli...
co když zrovna ona byla
pro mě láska pravá?

Souživé soužití s Indem

16. března 2019 v 13:56 | Igor Mrva |  Básně
Jmenuji se Linda,
vzala jsem si Inda.
Náročné je žíti s Indem,
občas chtěla bych být jinde.
Rozhazuje rupie
pupek má až u pyje,
nezřídka se napije,
občas mi i nabije.
Někdy kudlu z kapsy vyndá,
je to těžké míti Inda.
Seru už na všechny Indy!
Propáníčka, krindy pindy!
Vždyť on je přec hinduista,
měl by mít rád krávy!
Proto ten Ind dozajista
pro mě je ten pravý!

AUTORSKÁ GLOSA:
Nad poselstvím této básně se zamyslete sami. Jistě přijdete na to, zda je báseň opravdu xenofobická a zaměřená proti Indům, nebo jestli má zcela jiný význam.

Píseň šovinisty

14. března 2019 v 23:32 | Igor Mrva |  Básně
Vždy, když potkám sufražetku,
úcty nemám ani špetku!
Chtějí býti jako muži?!
Omluvu nám mužům dluží!

Když mi nějaká dáma řekne,
že bojuje za svá práva,
udiveně se jí táži,
zda-li duševně je zdráva.

Běda, ach běda!
Hanba věru mužům, kterým žena vládne!
Běda, ach běda!
Ženy nezaslouží pravomoce žádné!
Běda, běda, běda,
běda, běda ach
po plemeni mužů zůstane jen prach!

Všechny žačky z Minervy
už mi lezou na nervy!
Velký ve mně vzbudil vztek
debil Vojta Náprstek!

Ženy by neměly
studovat svobodně,
když se jim ohřívá
omáčka na plotně!

Běda, ach běda!
Hanba věru mužům, kterým žena vládne!
Běda, ach běda!
Ženy nezaslouží pravomoce žádné!
Běda, běda, běda,
běda, běda ach
po plemeni mužů zůstane jen prach!

Málokdy jsem ochotný
pouštět ženu od plotny.
Když se se mnou začne hádat,
jde do sklepa uhlí skládat.

Chceš-li, aby s každým ránem
kvetla naše země,
ženám musíš býti pánem,
ber si příklad ze mě!

AUTORSKÁ GLOSA:
Autorem této písně byl český politik a poslanec Andrej Chlapík - zanícený odpůrce emancipace a bojovník proti ženským iniciativám. Tento zarytý šovinista a muž s tradičním středověkým smýšlením nenáviděl rovnostichtivé ženy natolik, že se dokonce rozhodl založit spolek KBTP (Konopné Biče na Troufalé Píče), který sdružoval alfa samce s podobnými názory. Proti emancipovaným ženám bojovala tato asociace nejen svou politickou činností, ale též činností uměleckou. V roce 1893 vydali členové KBTP vlastní almanach s názvem "Kpoctěpyj", který se pomocí nejrůznější agitační poezie snažil rozšířit jejich myšlenky a který se do žen trefoval rozličnými básněmi, hymnami, říkankami a písněmi, jako je například tato nejznámnější - Píseň Šovinisty. Karolina Světlá označila Chlapíkovu tvorbu za skandální opovážlivost a pohrdání toho nejhrubšího zrna. Samotného autora pak nazvala "kokotem zahleděným do kokotů". V roce 1919 byl spolek KBTP násilně rozvrácen. A to sice několika desítkami rozjařených ženštin, které posilněny alkoholem z oslavování zisku volebního práva, vtrhly do hlavního ústředí asociace a rozehnaly muže pomocí válečků na těsto, pánviček, košťat, metlí na koberce a dokonce i jednou sekerou, jejíž majitelkou byla emancipovaná dřevorubkyně. Všichni členové KBTP postupně zemřeli a protože si nedokázali či nechtěli najít životní družky a partnerky, jejich genetická informace navždy zmizela ze světa.

Nová lednice

7. března 2019 v 10:00 | Igor Mrva |  Básně
Lednici jsem koupil novou
od podniku Gorenje,
mrazila tak, že jsem uvnitř
našel čtyři tuleně.
Lednici jsem koupil novou
od podniku Bosch,
mrazila tak, že se uvnitř
ochlazoval mrož.
Lednici jsem koupil novou
od podniku Beko,
pro mrože a pro tuleně
skladuji tam mléko.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nemá vůbec žádný smysl.

Balada o starci a psu

6. března 2019 v 10:00 | Igor Mrva |  Básně
Jednoho dne za soumraku
nedaleko Tábora
letitý pán venčil v parku
svého psíka Azora.
"Do prdele, neotálej,
víckrát tě ven neberu!
Dřepni si a kurva kálej,
sic se taky poseru!"
Pes má však jak na potvoru
v řiti div ne zátku,
a pána již od svírání
pálí svaly v zadku.
Těžko chodit se psem
na procházku srací,
když čtyřnohý mazlík
trpí konstipací.
Azora chtěl vyvenčit
onen starý pán,
ve svěrači ztratil cit
vyvenčil se sám.
Bylo to tak! Na mou věru!
Pejsek trpěl konstipací
a senior měl diareu.

AUTORSKÁ GLOSA:
Děj této balady je situován do malebné vesničky Pohnánec nedaleko Tábora. Penzista Hubert Kaše se v podvečer rozhodl vyvenčit svého věrného psího přítele Azora po půldením prodlévání v bytě. Důchodce si však brzy uvědomil, že i na něj přichází potřeba ke stolici a proto musí svého mazlíčka přinutit k co nejrychlejšímu vyprázdnění, jinak se bude situace ubírat značně znepokojivým směrem. Když však jezevčík nehodlal defekovat ani po opakovaném naléhání, defekoval senior osobně...

Zákon srálnosti

5. března 2019 v 10:00 | Igor Mrva |  Básně
Daleko mám zrovna k míse,
silný průjem dostaví se.
To je zákon schválnosti,
teď nemám moc možností...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše nás obeznamují s nemilou situací, v níž se ocitl postarší muž Řehoř Běhavka. Ten se zrovna nacházel u jezírka vprostřed parku, kde krmil labutě, když v onu chvíli pocítil nepříjemný tlak ve střevech. Ledva si uvědomil, že se v celém širém okolí nenachází žádná přistupná toaleta, došlo mu, že je zaděláno na malér. O to více vyznívala celá situace ironicky, když si uvědomíme, že ještě před hodinou byl Řehoř doma a žádné nutkání ke stolici věru nepociťoval.

Plačící natěrač

4. března 2019 v 10:00 | Igor Mrva |  Básně
Uviděl jsem na ulici
plačícího natěrače.
Kbelík s barvou rozlil se mu,
proto as tak hořce pláče.
Přijdu blíže a shledávám,
že není vše, jak se zdá.
Byl to feťák a rozlil si
plný kýbl ředidla.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tyto verše nám popisují, jak náhodný kolemjdoucí spatřil vzlykajícího muže na ulici. Ledva spatřil převrhnuté vědro, napadlo ho, že naříkající muž musí jistě býti jakýmsi svědomitým lakýrníkem, jemuž přišlo líto, že se z důvodu rozlytí nátěru nemůže naplno věnovat své práci. Když však kolemjdoucí přišel blíže, seznal, že štkající muž není nikdo jiný, než známý čichač toluenu Květoš Inhálek.

Fanfarón

3. března 2019 v 10:00 | Igor Mrva |  Básně
"Výkonný jsem jako kanec,
výdrž mám jak maratonec!"
Silných řečí, těch měl ranec,
dvakrát heknul a byl konec...

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň doslovně cituje holedbání známého chvastouna Alfonse Kasala. Ten neslyne ani dlouhým přirozením, ani obdivuhodnou krásou, ani závratně udivující sexuální vytrvalostí, proto se pokouší zajistit si pozornost ženského pokolení alespoň sebevědomým vystupováním. Jak ovšem dámy záhy zjišťují, realita nedosahuje Alfonsových výroků ani z desetiny.

Poklona Stuprumovi

2. března 2019 v 12:41 | Igor Mrva |  Moje slogany
Tisíceré vřelé díky,
že jsi u mě stálý host,
z poloviny představuješ
celou moji návštěvnost.
Nemnohý cit umělecký
patřičný má brus
Málokdo dnes vybraný má,
tak jako ty vkus!

Loudil

2. března 2019 v 12:05 | Igor Mrva |  Básně
Dej mi aspoň na sekundu
olíznout tu tvoji kundu.
Jen si jednou líznu
a pak zase zmiznu.

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám přibližuje praktiky užívané sexuálním loudilem Antonínem Jezinkou. Jeho přesvědčovací techniky se ovšem, nutno říci, neshledávají s přílišným úspěchem a málokterá dívka je ochotna nechat se přemluvit alespoň ke cunnilingu, po němž tento muž podle svých slov neskonale touží. Realita je ovšem taková, že nabídne-li žena panu Jezinkovi prst, vezme si rovnou celou ruku.

Tulení tulení

1. března 2019 v 22:39 | Igor Mrva |  Básně
Eskymačce ve svém iglú
ukázal jsem spoustu fíglů.
Chladná však je eskymačka,
nedbale můj falus mačká.
Žádám po ní hulení,
ona chce jen tulení.
Tuleně jsem ulovil,
za odměnu orál byl!

AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám zprostředkovává detailnější pohled na krátkou milostnou aférku mezi inuitskou dívkou Arnapkapfaaluk a americkým polárníkem Robertem Tullenem. Ač se bílý muž snaží seč může, poněkud chladnou a rezervovanou domorodkyni se mu rozpálit nedaří. Dívka k vykonání felace zvolí až ve chvíli, kdy ji sexuálně frustrovaný Robert obdaruje uloveným ploutvonožcem.