Večer v parku na procházce
řekl jsem svý Věře,
ať si stáhne kalhotky a
vleze mezi keře.
Věra remcá, že křovina
je prý trny obsypaná
A já říkám "To nevadí,
stejně budeš opíchaná!"
AUTORSKÁ GLOSA:
Tato báseň nám popisuje, kterak se Věra Spurná procházela potemnělým večerním parkem v obci Šustokusty společně se svým amantem Vendelínem Trnkou. V nestřežené chvíli chlapec dívku zaskočil nenadálým požadavkem zalézti si do houští a oddat se koitu, neboť si uvědomil, že do pyje jeho krev touhou již nalévati začala se. Věra se však tužbám svého milého vzpírá a poukazuje na skutečnost, že jednotlivé větévky vzrostlého keře disponují značným množstvím hrotitých ostnů. Vendelín ovšem námitky své slečny ignoruje.








Taky jsem kdysi ke svému překvapení nalezl milence v křacích.